Jak došlo k vašemu návratu do Českých Budějovic?
Přemýšlel jsem o tom už od léta. V srpnu jsme mluvili s prezidentem klubu Romanem Turkem. Tady už ale bylo nějakým způsobem sestavené mužstvo. Tak jsme se domluvili, ať ještě počkám a uvidím, jak se v Chomutově situace vyvine. Tam bylo řečeno, že budu hrát čtvrtou lajnu a budu to mít těžké.

Měl jste to v úvodu sezony v Chomutově skutečně těžké?
Po postupu bylo jasné, že se mužstvo doplní a přijdou kvalitní noví hráči, které trenér Růžička požadoval. Na druhou stranu někteří hráči, kteří vybojovali postup, časem odcházeli. Věděl jsem, že pro mě i pro rodinu bude lepší, když odejdu. Proto jsem se takhle rozhodl.

Když pomineme nucené vyhnanství v Hradci Králové, byl Chomutov vaší první štací mimo rodnou hroudu. Hodnotíte pozitivně sezonu a kousek, kterou jste na severu Čech strávil?
Předně musím zdůraznit, že do Hradce jsem v žádném případě jít nechtěl. To říkám na rovinu. Ale prostě to tak dopadlo. Z Chomutova se mi ozvali loni v létě, když jsem skončil v Hradci. Loňský postupový rok tam byl perfektní. Pan Kopřiva je výborný člověk i trenér. Měli jsme kvalitní mužstvo a hlavně jsme byli dobrá parta. Bylo náročné hrát celou sezonu od začátku s jasným cílem, kterým byl postup. Nic jiného neexistovalo. Tlak tam byl obrovský. Bylo to opravdu náročné.

V Chomutově je nová moderní aréna. Podmínky pro hokej tam jsou dobré?
Podmínky jsou tam neskutečné. Od mládeže až po první mančaft. Třeba pro mládež určitě nejlepší v republice. Tam mají od pana Veverky neomezené možnosti. Funguje to tam opravdu výborně. Nic tam pochopitelně nechybí, ani co se týká zázemí na stadionu.

Přišel jste na hostování do konce sezony. Nechtěl jste jít rovnou na přestup? Bránila vám v tom vysoká tabulková hodnota?
To už ani ne, protože je mi třiatřicet let a v tomto věku jde tabulková hodnota poměrně dost rychle dolů. Domluvilo se to ale hodně narychlo, takže se vyřídilo hostování. Uvidíme, co potom bude dál. Upeklo se to během dvou tří dnů. Bylo to strašně rychlé.

Našel jste v kabině hodně hráčům, se kterými jste hrával?
Některé kluky znám a hrával jsem s nimi, někteří jsou pro mě noví a moc je neznám. Musíme se seznámit a hlavně sehrát.

V Chomutově jste byl bez rodiny, takže doma uvítali, že jste zase v Budějovicích?
Rodina byla jedním z hlavních důvodů, proč jsem se vrátil domů. Už nebylo k tomu, aby manželka byla s dětmi tady a já byl pryč. Kluci už jsou docela velcí a potřebuji se jim také věnovat. Také proto jsem se takhle rychle rozhodl. Manželka byla na všechno sama a jezdit dvě stě kilometrů tam a zpátky také nešlo. Proto jsem byl rád, že to takhle dopadlo.

Máte za sebou první zápas v Jihlavě, kde jste prohráli 2:4. Co vám řekl?
Přijel jsem v pátek večer a v sobotu jsem do toho naskočil prakticky bez tréninku jenom po ranním rozbruslení. V Jihlavě to byla klasika. Těžké utkání, tak to tam však bývá pokaždé. Ale řekl bych, že máme dobré mužstvo. Soutěž je hodně náročná a čeká nás ještě spousta zápasů. Bude to především o bojovnosti a musíme se rvát, abychom splnili cíl, který je tady daný.

Hovořil jste o tlaku v Chomutově, kde jste měli postup jako jasný cíl. Tady je to ale úplně stejné a váš tým by se měl prát o postup. Vnímáte to tak?
Samozřejmě o tom vím. V Chomutově to bylo ale snad ještě jasněji řečeno, že nic jiného než postup neexistuje. Od Vánoc už tam byl pan Růžička, čímž se to ještě stupňovalo. Tlak je ale všude, ať hrajete kdekoliv. S tím se musí počítat. Nároky jsou stále větší. Tak to prostě je.