Sedmého prosince jste odletěl do zámoří a vrátil se po měsíci až teď v sobotu. Co všechno jste za tu dobu stihl?
Nejprve jsme letěli s reprezentační devatenáctkou do Bonnyville v Kanadě. Byl to turnaj do devatenácti let, ale hráli tam i někteří starší kluci. Pro hráče ročníku narození 1998 to byl takový test. Pro některé devadesát sedmičky zase šance, aby se ještě popraly o účast na mistrovství světa do dvaceti let. Pět hráčů se mělo po turnaji ke dvacítce připojit. Dostali jsme šanci se o to poprat. Byl z toho nakonec celý měsíc, kdy jsem byl pryč. Ale byla to výborná zkušenost a skvělý zážitek. Užil jsem si to.

Silně obsazený World Junior A Challenge v kanadském Bonnyville se vám povedl a obsadili jste velice slušné čtvrté místo. Vám osobně turnaj vyšel, když jste si řekl o nominaci do dvacítky?
Asi ano. Byl jsem v týmu s Honzou Růžičkou, který chytá v Americe. Každý jsme dostali půlku zápasů na turnaji i přípravných před ním. Turnaj jsem dochytával já. Povedlo se nám to, což ale byla zásluha celého týmu. Nebylo to jenom o mě. Porazili jsme i Ameriku, která později celý turnaj vyhrála. Závěr jsme měli sice trochu slabší, ale hráli jsme tam ve čtyřech dnech tři zápasy a asi trošku zafungovala i únava.

Pomohlo vám, že jste se vrátil z hostování v Benátkách nad Jizerou a v Motoru jste dostal prostor v brance, takže jste byl rozchytaný?
Určitě mi to pomohlo. Před odletem jsme vyhráli nad Frýdkem i v Kadani. Jenom škoda zápasu s Jihlavou, který jsme prohráli. Bylo to super. Jsem rád, že se to povedlo a podíval jsem se do Kanady.

Prožíval jste velkou radost, když jste se na akci devatenáctky dozvěděl o své nominaci na mistrovství světa dvacítek?
Před zápasem o třetí místo s Ruskem nám řekli, že je to poslední šance se ukázat. Hned po něm měl volat trenér dvacítky. Dohráli jsme zápas s Ruskem, rychle jsme si zabalili a odletěli jsme do Montrealu. Ani jsem to nijak moc neslavil. Spíše jsem spal, protože jsem věděl, že nás toho ještě hodně čeká. Přípravný kemp a pak celý šampionát. Sice jsem nechytal, ale měl jsem i tak dost náročný program.

V nominaci na zápas jste nebyl ani jednou. Jak vypadal váš program?
Trénovali jsme v jiné hale, než se hrálo. Vstával jsem brzy. Už kolem šesté hodiny ráno. Jezdili jsme autobusem s trenérem gólmanů panem Láskou a hráči, kteří nenastoupili do zápasu, do Bell Centra. Tam jsme se převlékli a autobus nás odvezl do tréninkového centra. Měli jsme vždy hodinový trénink, který byl určený hlavně pro mě jako gólmana. Hráči se do něj zapojovali, jak chtěli. Takhle to probíhalo prakticky každý den.

Zápasy jste sledoval z tribuny?
Ano. Byla tam ohromující atmosféra, i když třeba zrovna nehrála domácí Kanada. Diváci jsou tam jiní než u nás. Nefandí tolik, ale když už fandí, tak všichni a celá hala. Dokáží ocenit i soupeře. Bylo tam cítit hodně emocí. Když Kanada prohrála ve finále s Amerikou, se kterou pořád soupeří, tak je to hodně vzalo.

Mrzelo vás, že jste se nedostal jednou alespoň na střídačku jako náhradník?
Trošku ano. Ale podívat se tam a být součástí něčeho takového, jako je mistrovství světa juniorů, to byl ohromující zážitek. Ostatní kluci nás, kteří jsme nehráli, brali jako součást týmu, takže jsme si užili i docela dost srandy. I když jsme vypadli ve čtvrtfinále s Kanadou a neudělali jsme žádný velký úspěch, tak jsem rád, že jsem u toho mohl být. Prošel jsem si celé Bell Centrum v Montrealu. Kromě šatny Canadiens jsem měl přístup úplně všude. Podíval jsem se do dvou arén, kde se hraje NHL. Bylo to super.

Vraceli jste se až teď v sobotu. Zůstávali jste v Montrealu až do konce šampionátu?
Tak to bylo naplánované dopředu. Měli jsme letenky zabukované až na sobotu, kdybychom se dostali až do finále. Věřil jsem tomu. S Kanadou jsme ve čtvrtfinále určitě mohli uspět. Rozhodly jenom individuální chyby. To byla velká škoda.

Měli jste tedy možnost sledovat semifinálové zápasy i finále?
Ano. Na finále bylo úplně plno a panovala neskutečná atmosféra. Byl to super zážitek.

Tři týdny jste nechytal zápas. Nebude tento výpadek znát?
Mně to nijak nevadí. Neřeším to. Užívám si každý den, který mohu být na ledě. A je jedno, jestli je to zápas nebo trénink. Až přijde další utkání, tak si ho zase užiji a pokusím se ho vyhrát. Tak, jako jsem to dělal dosud. A je jedno, jestli jsem nechytal dva nebo tři týdny. Rychle se do toho znovu dostanu.

Sledoval jste na dálku své spoluhráče z Motoru?
Sledoval. Trošku mě mrzela prohra s Kladnem, ale jinak kluci odvedli super práci a je paráda, že jsme pořád na špici tabulky.

Kdo bude chytat ve středu proti Slavii?
To vůbec nevím. To se teprve uvidí.