Kdy jste hrál svůj poslední ostřejší zápas?
Bylo to v březnu 2015 ještě za Liberec proti Slavii Praha v play out. Výhrou 2:0 jsme si definitivně zajistili záchranu a spolu s několika dalšími staršími hráči jsme pak dostali volno. Už je to skoro dva a půl roku.

Na ledě váš výkon nevypadal moc rozdílně od dob, kdy jste válel v extralize. Jak vám chutnalo utkání po tak dlouhé pauze?
Je pravda, že to mohlo být i horší. Co si budeme nalhávat (úsměv). Výhodou pro mě bylo, že jsme hráli na čtyři pětky. Člověk si přece jen trochu odpočine. Kdybychom hráli jen na tři, tak nevím, jestli bych to dal. Je třeba se do toho postupně dostat.

Vrátily se vám rychle zápasové automatismy, kde máte stát a kam si najet?
Vrací se mi to postupně. Už jsme párkrát hráli na tréninku, takže to nebylo úplně poprvé. Ale stejně tam občas stojíte jako blbec a říkáte si, že tam jste vůbec neměl být… Hokej jsem však hrál spoustu let a nějaké automatismy tam jsou. Chce to ale přece jen ještě nějakou herní praxi.

Chodil jste i na přesilovky. Potěšilo vás, že jste dostal důvěru i na tuto klíčovou herní situaci?
Trenér nás tam chtěl zkusit. Chyběl Filip Novák a Mitch Fillman tentokrát na přesilovky nechodil. Jsou to přípravné zápasy a v nich je třeba vyzkoušet všechno.

V plzeňské aréně bylo citelné vedro. Cítil jste se dobře po fyzické stránce?
Horko bylo jako prase. Ale tím, že jsme hráli na čtyři pětky, tak se to dalo vydržet. I když to bylo jen tak tak. V horku se hraje špatně. Led ztěžkne a špatně se bruslí i dýchá. Byl to klasický letní zápas.

I když se jednalo jen o přípravný duel, nebyla škoda, že jste neudrželi vedení 2:0?
Určitě to byla škoda. Dostali jsme dva slepené góly a pak jsme tam nadělali nějaké chyby. To se může stát. Já osobně jsem hrál po dvou letech, takže jsem měl dost starostí sám se sebou.

Plzeň vyhrála zaslouženě. Souhlasíte?
Domácí tam měli věci, na které jsme nebyli schopni reagovat. Dvě třetiny jsme nebyli schopni pokrýt, jak rozváželi puky. Na to bychom jako tým měli zareagovat dřív. Je vidět, že se teprve sehráváme.

V průběhu zápasu vás hodně tvrdě narazil na mantinel americký pořízek v plzeňském dresu Ryan Hollweg. Byl to hodně nepříjemný střet?
Viděl jsem, že je to on, tak jsem se jenom nechal odpinknout na mantinel a zpátky na něj. Rána to byla. Ono to ale vypadá hůř než ve skutečnosti, když sebou člověk do mantinelu plácne. Pokud bych to nečekal, tak to by bylo v pytli. To by bylo na rakev… Ale tím, že jsem ho celou dobu viděl, tak jsem jenom čekal, až ke mně přijede a jen jsem posunul puk Žigovi Pavlinovi. Jak se říká: střední lavinu odpružíš (smích).

Jak to vypadá s vaší případnou smlouvou v Motoru? Už jste se o ní bavili?
Zatím ještě ne. V Plzni to byl můj teprve první zápas. V pátek proti Pavlodaru jsem nehrál. Začala mě totiž zase zlobit záda. Úplně stoprocentní to bohužel není. Záda mě pořád bolí. Třeba se rozhýbu, cítím se výborně, ale o přestávce vytuhnu a první střídání to pak není vůbec jednoduché. Uvidíme. Snad to nějak vydrží. Nějaký zápas ještě odehraji a pak se domluvíme. Beků je v týmu dost. I dostatečně zkušených.