S německými vrstevníky jste odehráli podařený zápas. Líbil se vám?
Především byla výborná atmosféra, což tady v minulosti nebývalo zvykem. Lidi se tady v letošní sezoně až neuvěřitelně zbláznili do hokeje. Závidím klukům, kteří tady teď nastupují. Hrát hokej v takovéhle atmosféře, to je paráda.

Měli jste pod kontrolou i hru, vždyť jste v polovině zápasu vedli už 8:0.
První třetinu jsme sice vyhráli 5:0, ale hra byla dost vyrovnaná. Hodně nás podržel Martin Altrichter v brance. Pak už se hrálo spíše pro diváky.

Jak jste se vlastně ocitl v českém veteránském výběru?
Už třikrát po sobě jsem byl na neoficiálním veteránském mistrovství světa v Bělorusku, takže nastoupit za náš tým pro mě nebylo nic až tak nového. Kontakt probíhal přes trenéry Gustu Havla a Milana Nového.

Kdy jste předtím naposledy odehrál nějaký zápas?
Nedávno jsme byli dělat sparingpartnery Milevsku, když se chystalo na baráž o druhou ligu. Zahraji si jen občas s budějovickými veterány a nebo s českým týmem bývalých hráčů.

„Velký" hokej nehrajete už čtyři sezony, přesto jste na ledě působil ze všech účastníků nejsvěžeji. Cítil jste pohodu?
Bylo to v pohodě. Myslím, že v rukou to pořád ještě nějak mám, i když už to samozřejmě není to, co to bývalo. Ještě to snad ale není úplně nejhorší.

Nepřemlouvají vás třeba v David servisu, jestli byste jim nepomohl?
Přemlouvali mě, když jsem končil a vracel jsem se ze Slovenska. Už jsem ale neměl motivaci. Hlavně jsem už nechtěl absolvovat další letní přípravu. V osmatřiceti letech už jsem si připadal směrem k hokeji vyhořelý. Jediné, co současným hráčům v Budějovicích závidím, je ta atmosféra. Ta je opravdu super. Baví mě chodit na zápasy už jenom kvůli těm lidem. To, co diváci předvádějí, je něco neskutečného.

Dříve bylo publikum v Budějovicích spíše lehce nepřejícné. Vzpomínáte na tu dobu?
Bylo to tak. Bavili jsme se o tom, že pokud bychom odehráli v naší době tolik nepovedených zápasů, tak by na nás chodilo patnáct set diváků a všichni by pískali. Lidi jsou tady skutečně fantastičtí a z tohohle pohledu to byla super sezona.

Vy působíte jako asistent trenéra Jana Trummera u budějovického staršího dorostu. Oslovila vás trenérská práce?
Baví mě to. U staršího dorostu působím už čtyři roky a vždycky jsme v extralize postoupili do play off. Dvakrát jsme byli ve čtvrtfinále a letos v semifinále. Po úspěšné sezoně z toho máme dobrý pocit a jsme rádi, že kluci něco dokázali. V jejím průběhu se ohromně zvedli a přál bych jim, aby to pokračovalo i nadále.

Kromě asistenta trenéra jste byl i v roli vedoucího týmu. Orosil jste se hodně, když došlo ke kontumaci vašeho vítězného čtvrtfinálového duelu ve Vítkovicích kvůli neoprávněnému startu?
Trošku jsem to zdramatizoval, protože pořádné play off se hraje na tři vítězství  (smích). Ale vážně. Samozřejmě to byla chyba. Shoda okolností a náhod. Byl to jeden z mých nejhorších dní v životě. Říkal jsem si, že jestli rozhodující zápas ve Vítkovicích prohrajeme, tak bude vyřazení moje vina. Na začátku sezony nám odešel vedoucí týmu, tak jsme se s Honzou Trummerem dohodli, že nového shánět nebudeme a zvládneme to spolu. Na starosti jsem to ale měl já. Ve Vítkovicích jsem si vyžral až do nájezdů, ale říkal jsem si, že jestli je nějaká spravedlnost, tak musíme postoupit. Nakonec to dopadlo dobře.

Budete u staršího dorostu pokračovat i příští rok?
Trenérské posty se teprve řeší. Uvidíme, jak to dopadne. Předpokládám, že bych mohl u staršího dorostu zůstat. Byl bych rád, protože ten bude mít příští rok výborný tým. Tam bude šance udělat nějaký úspěch. Druhá varianta je asi juniorka. Ta to naopak bude mít hodně těžké. Ze staršího dorostu tam přejdou zhruba jen tři hráči a vzhledem k tomu, že nejlepší juniory budou chtít kluci zapracovat do áčka, tak čeká juniorku zřejmě dost krizová sezona.