Snímky, které hned tak neuvidíte, jsou nyní ke spatření v českokrumlovském Městském divadle.

Fotoklub Český Krumlov totiž pokračuje ve své tradici, kterou jsou výstavy z tématického okruhu Historická fotografie. A člen fotoklubu Ladislav Pouzar dostal nápad ukázat lidem a připomenout jim, jak vypadala v minulosti místa, kde se dnes místo lidí a dalších suchozemských tvorů prohánějí leda tak ryby a občas tam zavítají potápěči.

Čili místa dnes zatopená a skrytá pod hladinou Lipna. Výstava, která vznikla ve spolupráci s Regionálním muzeem, českokrumlovskými archivy a soukromými sběrateli nese název Zatopený svět. Posbírané snímky zpracoval českokrumlovský fotograf Ladislav Pouzar.

Jak jste přišel na nápad představit zatopený svět Lipna?
Přemýšlel jsem, jaké téma zvolit, a když jsem k zatopenému světu pod vodou začal shánět informace, dozvěděl jsem se od Lenky Kohoutkové z Regionálního muzea, že v současnosti se koná v rodném domku Adalberta Stiftera v Horní Plané výstava Ze břehů staré Vltavy, z jejíž podkladů jsem získal množství informací a rovněž z podkladů připravované výstavy Horní Planá a okolí. Navíc k výstavě vznikla kniha se stejnojmenným názvem od autorů Petra Jelínka a Lenky Hůlkové.

To se vám vše asi do výstavy v divadle nevešlo?
Jakmile jsem se v problematice začal orientovat a procházel nové a nové zdroje, začalo mi docházet, že tak krásné téma nelze do tak malé výstavy uceleně nacpat. Výstava je tedy jakýmsi střípkem doplňujícím aktivity Regionálního muzea. Do divadla se vešlo 25 kousků. Je tu například k vidění pohled na Malé Lipno od Žlábku, překladiště dřeva u Nové Pece, hamry, fotky ze stavby přehrady či fotka portálového jeřábu zničeného větrnou smrští 4. července roku 1929.
Ovšem těchto 25 vystavených fotografií se vůbec nedá srovnat s 202 fotografiemi obsažených v knize Ze břehů staré Vltavy.

Naznačil jste, že jste posbírané snímky upravoval…
Musel jsem je skenovat ze sbírek ve státním oblastním archivu, ze soukromých sbírek. Hlavní část jsem čerpal ze sbírek Regionálního muzea a soukromé sbírky Lenky Hůlkové. Dále jsem je musel retušovat, upravovat v laboratořích a z toho nechat udělat zvětšeniny. Jde vesměs o pohlednice a také fotky z alb Lenky Hůlkové. Nejsou na nich bohužel zachyceni lidé, kromě jedné fotky u přádelny.

Překvapilo vás něco, když jste fotografie dával dohromady?
Na fotkách mě zaujalo, jaký měli tehdejší lidé žijící kolem Vltavy cit pro krajinu. Co mělo být vidět, je vidět. Lidé měli ke krajině kolem vztah a pečovali o ni. Dnes se tady pěkné výhledy do krajiny ztrácí.