Jedna z nich je teprve v prvním ročníku a bodovala už na dvou soutěžích. Druhá vítězí skoro všude, kam přijede, a k tomu hraje na světové úrovni stolní hokej. Violistka Lenka Němcová a flétnistka Anežka Vargová patří ke špičce mezi posluchači českobudějovické konzervatoře, jež má za sebou velmi úspěšný rok, což dokládá řada prvních míst z mnoha přehlídek.

Lenka Němcová
Usměvavá blondýnka loni poprvé přijela do Prahy na soutěžní přehlídku konzervatoří ČR a odvezla si rovnou dva diplomy: v kategorii viol zvítězila a přidala čestné uznání za výkon na housle. „Odmalička jsem si přála hrát na violu, a jelikož jsem na ni neměla dost dlouhé ruce, musela jsem počkat, takže jsem začala u houslí,“ říká sedmnáctiletá dívka, která si chce ke dvěma smyčcovým nástrojům přibrat ještě dechový, láká ji hoboj.

Houslím dá denně dvě hodiny, viole jednu, ale před soutěží cvičila o trochu víc. Trémou příliš netrpí, trnula však před vyhlášením výsledků. „Bylo to obrovské překvapení. Jsem šťastná, že to dopadlo takhle, myslela jsem, že skončím mnohem hůř,“ líčí Němcová, kterou odmala učí profesorka Tuula Sivula-Vacek.

Loňský rok jí přinesl i další důvody k radosti. Dvě ocenění si 'vyhrála' na přehlídce Mládí a Bohuslav Martinů v Poličce, bronzová skončila na soutěži B. Warchala v Dolním Kubíně, kde strávila pět dní. Hned poté odjela s orchestrem na měsíční turné po Francii, což brala jako odměnu. „Tam se pak slavilo pořád a všechno. Z Francie mám úplně úžasné dojmy, hned bych se tam odstěhovala,“ usmívá se s tím, že jednou by chtěla působit v podobném orchestru nastálo.

Hraje od pěti let, ačkoli muzice se z rodiny věnuje jen otec v amatérské kapele. Překvapí, když vzpomíná, že i jako malou ji housle bavily a jen občas ji musela máma nutit. „Hudba mě vede celým dnem a je pro mě relax,“ vypráví a člověk jí to věří. „Kdykoli někam jdu, tak něco poslouchám,“ doplňuje půvabná hudebnice, která si kromě klasiky ráda pustí třeba Vypsanou fixu.

Anežka Vargová
Hattrick, kteréžto slovo u stolní hokejistky sedí, má z loňska devatenáctiletá flétnistka, která patří na českobudějovické konzervatoři dlouhodobě k nejlepším. Sama si nejvíc považuje vítězství na Mezinárodní flétnové soutěži Antona Ebersta v srbském městě Novi Sad, kde za sebou nechala 20 konkurentů.

Připravovala se tři měsíce předem, kdy držela flétnu denně kolem čtyř hodin. Jednu ze tří skladeb si vybrala sama, zvolila Jacquese Iberta a jeho Koncert pro flétnu, dílo sice moderní, ale srozumitelné.

V Srbsku je podle ní stále patrné, že zemí prošla válka. „Centrum města bylo sice opravené a docela pěkné, ale když člověk popošel pár metrů dál, najednou viděl, že je to tam zničené. Museli jsme dokonce nahlásit na policii, že tam jsme, a při odjezdu se zase odhlásit,“ popisuje flétnistka.
Jinak ji však město Novi Sad nadchlo. Chválí apartmán v hostelu a ještě víc pak skvělou organizaci samotné soutěže. „Většinou jsou různé problémy, ale tady bylo všechno vypočítané,“ vysvětluje Vargová, kterou učí ředitel budějovické školy Petr Ries.

Jakkoli se před hraním cítila dobře, osm porotců ji nakonec docela znervóznilo. Během druhé skladby naštěstí tréma opadla a pak už se jí hrálo dobře. Bezprostředně poté, co odložila flétnu, měla sice hodně špatný pocit, ale naprosto zbytečně. A když jí porotci chodili jeden po druhém gratulovat, začala tušit, že by na jedno z prvních míst mohla dosáhnout.

„Byl to pak úžasný pocit a strašná úleva, že jsem se netěšila zbytečně. Slavili jsme nadvakrát: s kamarádkou na hotelu s lahvinkou vína, ale jen symbolicky, a pak ještě rodiče připravili pohoštění.“

Úspěchy ovšem nejsou náhodné, hudbu má v genech. Otec dirigoval v brněnské opeře, matka je houslistka, v jejíchž stopách jdou i obě Anežčiny sestry. Mladší z nich, Terezie, se učí rovněž na českobudějovické konzervatoři a loni se také zapsala do listiny jihočeských úspěchů.

Sama Anežka začínala jako desetiletá se zobcovou flétnou. Když byla malá, společně si doma hráli koledy. „Věděla jsem, že chci dechový nástroj,“ podotýká dívka, jež v loňském roce ovládla i akci Pro Bohemia Ostrava, kde ji vybrali jako nejlepší z 50 hráčů na všechny možné dechové nástroje. Dostat se na JAMU, kam bude dělat přijímací zkoušku 10. února a kde už studuje její starší sestra, bude tedy zjevně formalitou, ačkoli skromná flétnistka by toto tvrzení jistě popřela.