Sedí u ní ohňová služba a pro děti i dospělé je to zážitek. Vidět, jak se rodí tvary v keramické peci na výpal dřevem. Nebo dělat fotky postaru jako v roce 1842. Mizející řemesla připomíná nové Art Centrum Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České v Krumlově. Díky projektu s Rakouskem se podařilo za zhruba osm milionů korun zbudovat tři nové ateliéry. Budou se v nich zachraňovat klasické řemeslné postupy, dovednosti a kombinovat se současnými technologiemi.

Anežka, jak se škole říká, učí klasická řemesla, ale zároveň sleduje nové trendy 
a snaží se obojí propojit. „Známe situaci ve sklářství, kde se spousta škol a fabrik pozavírala, a ono to hrozí i v jiných oborech. Chtěli bychom popularizovat klasiku, ukázat, že má pořád co říct. Pro dnešní studenty je zázrak, když se při workshopu černobílé fotografie objeví ve fotokomoře obraz. Jde o klasické technologie jako modelování, hlubotisk, sítotisk, výpal v keramické peci na dřevo, kterou jsme postavili,“ řekl ředitel školy Martin Busta.

V peci, o kterou je velký zájem, se zatím pálilo dvakrát. Jeden výpal trvá deset až dvanáct hodin, teplota dosahuje 1400 stupňů, potom musí vevnitř keramika ještě dva dny chladnout.

Mizející řemesla bude v Českém Krumlově připomínat nové Art Centrum. Vzniklo na SUPŠ sv. Anežky České, nabízí i keramickou pec. Na snímku je u ní učitel Jan Kubeš.„Bylo to super! Seděla tam ohňová služba, která musela pořád pozorovat teploměr a podle toho přikládat. Plameny oblévají keramiku, je tam několik poschodí, dá se to pozorovat průzory. Skvělý zážitek a sepětí s přírodou,“ popisuje učitel Jan Kubeš.

Pec postavil v místě, které leželo ladem a jen se tam sekala tráva, Marek Dias, který ve škole vede obor keramika. Ví, jak kamna a pece fungují, má i vlastní dílnu v Besednici, kde dělá workshopy pro studenty.

Zajímavostí je i to, že do pece se dávají keramické trojhránky, jejichž pomocí se sleduje teplota. „Pro děti ze základních uměleckých škol to celé bylo zjevení. V keramické peci glazury krásně tečou, každá věc je unikátní, v Japonsku jsou nesmírně ceněny,“ říká Martin Busta.

Tento týden prožili studenti další návrat v čase. Do roku 1842. Tak stará je historická fotografická technika kyanotypie, jíž se říká i modrotisk, založená na fotocitlivosti železných solí. Její výsledky ve středu rozvěšovala po stěnách jednoho z nových ateliérů učitelka Bohumila Maříková.

Mizející řemesla bude v Českém Krumlově připomínat nové Art Centrum. Vzniklo na SUPŠ sv. Anežky České, nabízí i keramickou pec. Na snímku ředitel školy Martin Busta.

„Při workshopu jsme na papír natřeli chemikálii, do velké krabice udělali díru, tou se protáhla lampa s UV zářením, do krabice se naskládaly ty jakobynegativy, půlhodiny jsme je osvěcovali, na konec se to pere ve vodě, pak fotka zmodrá," popsala. Dělala to poprvé, stejně jako Eliška Horstová. „Bavilo nás to, byla to změna,“ zhodnotila 17letá studentka.

Dílnu zaměřenou na jednu 
z nejstarších fotografických technik vedla brněnská fotografka Gabriela Kolčavová. Připomíná, že v 19. století se snímky namísto UV lampy osvěcovaly sluncem. „Dnes studenti někdy ani neví, jak to funguje, jsou zvyklí na digitální věci. Navíc se při kyanotypii pracuje s normálními chemikáliemi, člověk není ničemu podřízen, je to řemeslo: namíchá se citlivá emulze, natře se na povrch…,“ líčí fotografka.

Peníze na investici 300 tisíc eur, zhruba osm milionů korun, získala škola z grantu na česko-rakouskou spolupráci. Díky němu vybudovala tři ateliéry. V přízemí, tam, kde stávala stodola, je kreslírna. „Klasický ateliér, pro nás velkorysý prostor. Střešní okna na severní stranu, máte tu perfektní světlo pro kresbu,“ ukazuje ředitel Martin Busta. „Když sem vezmu malíře, jsou nadšení,“ pokračuje a doplňuje, že venku vyrostly i přístřešky pro sekání.

Mizející řemesla bude v Českém Krumlově připomínat nové Art Centrum, na SUPŠ sv. Anežky České. Na snímku studentky, které absolvovaly workshop historické fotografické techniky kyanotypie. V pozadí u stěny fotografka Bohuslava Maříková.Další dva ateliéry vznikly 
v podkroví. Zde se staré míchá s novým, vedle dřevěných trámů je na stole 3D tiskárna, která zvládá trojrozměrné předměty různých tvarů, nebo moderní židle, ze kterých se dají složit stoly. „Máme tu samozřejmě i počítače a nové, technologie – když nafotíme černobílé negativy, potřebujeme je digitalizovat,“ vysvětluje ředitel.

Jedním z důvodů, proč Art Centrum budovali, je to, že partneří s uměleckou školou 
v rakouském Linci a pro společné akce jim scházelo místo. „Když přijelo třicet žáků z jejich školy, byl to velký problém, nebylo kam jít,“ říká Martin Busta.

I proto zažádali o grant 
a povedlo se. Teď plánují workshopy zaměřené na různá řemesla, přednášky, 
a to nejen pro studenty, ale 
i pro jiné zájemce. Žádaná je pec, a tak už nyní je jisté, že výpaly budou pokračovat 
o prázdninách.

„Vytváříme oborový slovník pro výtvarníky, digitální výukové programy, máme zpracovaný návod, jak postavit keramickou pec… Chceme být centrem, kde se mohou lidé setkávat,“ shrnuje projekt Mizející řemesla a jejich aplikace v 21. století ředitel školy.