Palach byl jiskra ve smrdutém bahně, říká Olbram Zoubek

Zaplněné Václavské náměstí, tisícihlavý pohřební průvod, tryzna u pražského Muzea. Působivé výjevy nyní nabízí galerie Sladovna v Písku. V úterý tu začala výstava s názvem Palachův týden 1969. Návštěvníci si mohou prohlídnout originální dobové fotografie, které zachycují události po Palachově upálení, i jeho posmrtnou masku.

Výstava vychází z expozice připravené před třemi lety ke 40. výročí. Představuje snímky nejlepších českých fotografů, ale i amatérů, kteří dokumentovali dění v pražských ulicích po 16. lednu 1969. Zachytili například studentskou tryznu za Jana Palacha nebo smuteční shromáždění.

Nejlepší záběry vybírala fotografka Dana Kyndrová. „Byla to tak velká událost, že ji tenkrát všichni fotili. Já jsem tedy začala autory obcházet a prosila je, aby staré snímky našli. Někteří měli jen schované negativy. Nikdy je ani nezvětšili, protože za minulého režimu by jim je stejně nikdo neotiskl,“ vzpomněla Kyndrová.

Příprava výstavy pro ní měla i osobní význam. Sama se totiž jako čtrnáctiletá několika palachovských akcí zúčastnila. Mezi její nejoblíbenější snímky proto patří záběr na zaplněné Václavské náměstí nebo fotografie, na níž dělníci hází hlínu k soše sv. Václava. „To bylo po Palachově pohřbu 25. ledna. Lidé chtěli nadále dávat smuteční věnce a svíce na podstavec, ale komunistům už se to nelíbilo, tak tam naházeli hlínu a vysadili tůje, aby k soše nikdo nemohl,“ vysvětlila Kyndrová. Tůje tam však podle ní vydržely jen dva měsíce, lidé je spontánně spálili v noci po vítězném utkání s Rusy.

Masku odlil tajně

Expozici fotografií doplňuje originální posmrtná maska Jana Palacha, kterou vytvořil akademický sochař Olbram Zoubek. Sňal ji tajně na oddělení soudního lékařství v Praze ještě v den Palachovy smrti, tedy 19. ledna 1969. „Jan Palach byl jiskra v tom smrdutém bahně doby. Když jsem se dozvěděl, že zemřel, zdálo se mi, že to nemůžu nechat jen tak, že musím něco udělat,“ popsal Zoubek.

Zavolal proto svému příteli lékaři a s jeho pomocí se dostal až k Palachově tělu. To leželo na chodbě oddělení přikryté státní vlajkou a obklopené květinami. Přímo na místě pak Zoubek vyrobil formu pro masku. „Jak jsem tam čaroval se sádrou nad mrtvou tváří, tam se mi najednou úplně přeskupily hodnoty, změnil se mi život,“ řekl.

Z formy ihned odlil posmrtnou masku, kterou druhý den připevnil na černou desku a odnesl na rampu u Muzea. Tam již studenti drželi za Palacha tryznu. Později vzniklo ještě pět dalších masek, jednu dostala Palachova matka, další si vyžádali básník Jiří Kolář a všetatská sokolská jednota, kde byl Palach členem. Jednu Zoubek ukryl u cizích lidí, aby byla v bezpečí před případnými útoky komunistů. V Písku je nyní maska, která visela u Muzea.

Olbram Zoubek se osobně zúčastnil úterní vernisáže a vzpomněl i na to, jak vyráběl bronzovou desku na Palachův hrob. „Dali jsme ji tam 1. června 1970 a ležela tam přesně 18 dní. Pak Palachova maminka dostala příkaz jí odstranit. Šli jsme tedy za prezidentem Svobodou, kde jsem byl svědkem krásného okamžiku – když asistentka slyšela jméno paní Palachové, obešla pult a poklonila se. Pak zašla do kanceláře, vrátila se po půl hodině celá ubrečená a řekla, že kancelář prezidenta neudělá nic,“ vyprávěl Zoubek.

Tehdy mu nepomohl ani primátor Prahy a další instituce. Ještě téže noci deska ze hřbitova zmizela. Po letech se Zoubek dozvěděl, že ji komunistická policie sebrala, schovala za skříňky do šatny hrobníků a nakonec roztavila. Novou desku mohl vyrobit až po roce 1989. Vypadá však úplně stejně jako ta původní. „Celou dobu jsem měl sádrový model v ateliéru, takže jsem ji po revoluci odlil znovu,“ dodal.

Písecká výstava vychází sice z tři roky staré pražské expozice, ale nabízí navíc ještě dobové dokumenty Veřejné bezpečnosti, Státní tajné bezpečnosti a Sboru národní bezpečnosti. To byl nápad marketingového ředitele Sladovny Richarda Krause. „Fotografie sama o sobě řekne dost, ale myslím, že zejména mladí lidé, kteří tu dobu nezažili, by si měli přečíst i originální hlášení. Někdy je to samozřejmě komické, většinou však tragické,“ uvedl Kraus.

Seznam obětí

Sladovna proto oslovila Ústav pro studium totalitních režimů. Ten dodal nejrůznější dokumenty. Některé se týkají přímo jižních Čech, převážně však popisují události v Praze. Součástí je také seznam zemřelých. „Chtěl jsem ukázat, kolik lidí si vzalo život. Známý je Jan Palach, možná ještě Jan Zajíc, ale obětí bylo mnohem více,“ zdůraznil Kraus.

Výstava potrvá do 12. února. V budoucnu by se pak zájemci mohli dočkat pokračování. Podle Krause totiž Palachův týden není spojen jen s rokem 1969. Protesty se uskutečnily i v dalších letech a ačkoli už za normalizace nebyly tak silné, vždy znamenaly velkou zátěžovou zkoušku pro komunistický režim.

„Za rok bych chtěl udělat například výstavu Palachův týden 1970, 71 a 72. Potom bych rád postupně pokračoval, až bychom se dostali do známého roku 1989, kdy byly protesty největší a začal se pomalu drolit socialismus,“ uvedl Kraus.

Fotografie z nedávné české minulosti chce nadále shromažďovat i Dana Kyndrová. „Mám chuť jít dál do historie a najít snímky z kolektivizace nebo něčeho podobného. Takové fotografie určitě existují a bylo by dobré hlavně mladým lidem připomínat, co se tu dělo za minulého režimu,“ uzavřela.

PALACHŮV TÝDEN 1969
16. ledna – Student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach se na protest proti okupaci polil hořlavinou a zapálil. Podle svědků byl stále při vědomí.
19. ledna – Jan Palach umírá na následky popálenin. Akademický sochař Olbram Zoubek tajně snímá posmrtnou masku.
16.-25. ledna – Mladí lidé drží protestní hladovku u sochy svatého Václava. Chtějí splnění Palachových požadavků.
20. ledna – Na Václavském náměstí se shromažďují občané. Městem vzápětí jde mlčenlivý průvod se státními vlajkami a fotografiemi Jana Palacha.
22. ledna – Upálil se Miroslav Malinka. Blanka Nacházelová se otrávila svítiplynem.
25. ledna – Jan Palach je pohřben na Olšanských hřbitovech. Pohřeb se stal velkou manifestací za svobodu a demokracii.
25. února – Upálil se student průmyslové školy Jan Zajíc.