RECENZE: Jeden čert je na 12 pohádek trochu málo

Jednou větou asi takto: prostě druhý díl. Kapr Jakub sice zůstává sympaťákem, stále platí, že malý posluchač si v lecčems rozšíří znalosti a některé hlášky jsou famózní. Jako celek však druhé album rozhlasových večerníčků s pohádkami z jižních Čech baví méně než díl první, přičemž několik chyb z jedničky opakuje.Docela snadno přijde člověk na to, proč je druhá várka slabší – schází pohádkové postavy jako skřítci, víly nebo mluvící mašinky, jež potěšily na prvním albu. Nadpřirozeno reprezentuje jen pekelník, kterého také po prvním poslechu děti zmíní jako prvního (testováno na pětiletém a šestileté). Pak ještě rytíř a šlus.

Pohádka o kupci, který napálí čertisko, patří mezi šesti dvojpříběhy k nejlepším. Hodně k tomu přispěl Václav Vydra, jenž mluví kapra i ďábla. A dělá to skvěle, pasáž 'Mám pro tebe obchůdek, smlouvička, podpísek...' je dokonalým naplněním slova úlisnost. K tomu se dítě dozví, proč nešlapat na bludný kámen a autorka pohádek Bára Stluková sáhne i po aliteraci, když se hlavní hrdina „v kupeckém krámku kouká ke kašně“.

Spisovatelka, z jejíž knihy večerníčková série čerpá, dokáže zaujmout v několika rovinách. Rozhodně samotným obsahem, kdy například odhaluje, proč už si slepice v Horažďovicích nepochutnají na drcených lasturách. Ke vtipným a funkčním se řadí také nápad překvapit děti zapomenutými jmény jako Eufrozína, Severin nebo Peregrin.

Omnia vincit amor

Hravost prokazuje Stluková i v popisech, třeba Bořek Borský z Borovan je líný jako Honza. Potvrzuje i dar sugestivního líčení, bouři na Šumavě skicuje takhle: „Jako by si hrozivá, černá obloha chtěla sednout na zem.“Linií, která na předchozím albu chybí, je poučení, že omnia vincit amor. Zde hned dvakrát: Janek, první dudák ve Strakonicích, se po peripetii s hradní dámičkou vrátí k rybářově dceři Janičce, v druhém případě pak svár ryzí cit vs. mamon zapůsobí až mírně komicky – zatímco znuděná Vendulka chce z perel náušnice, zodpovědná Barunka si za ně opraví střechu.

Trochu rozporuplně dopadá pohled na to, jak si Stluková tentokrát podmanila češtinu. Potvrzuje, že si s ní umí hrát, při větě 'S mručením zaklekl k pletí' srdce jazykomila přímo plesá. Pro dětské ucho objevuje stará slova jako louč, podešev nebo zaříkávačka a dovede rovněž zvukomalebnit, jako v pohádce o volarské zimě, kde si to Isidor sviští z kopce a vítr mu hvízdá kolem uší.

Několikrát se ale střetne stará čeština s moderní, což zní zvláštně. Bohouš se v pohádce o perlách ptá, zda s ním milá půjde k muzice, ovšem za chvíli děvče praví: No jasně, v pohodě. Anežka ze Šumavy vysvětluje, že nehodlá nikam 'rajzovat' a řezbáři si potom stěžuje, že soška 'nefunguje' (proč jen prostě 'nepomáhá'?).

Z příběhů, jejichž lokální rozpětí je opět široké – od Šumavy přes Tábor až k Žirovnici – se tematicky vydělují dva. Výlety pana Broučka připomene rytíř Zbyněk, jenž se na hradě Rožmberk propadne do budoucnosti. Dospělé skolí hláška 'sjedem si jez s rytířem' stejně jako středověká definice slušné dívky: milá a celá oblečená. Zvukově ale 21. století podbarvuje trochu prvoplánově dusající tuc tuc a je otázkou, zda každé dítě tuší, co je to raft. U ševce, který se 100 let od konce husitů zblázní a rázuje Táborem s cepem, se zase vnucuje pochyba, nakolik je tato fabulace uvěřitelná.Ještě jeden podotek k obsahu. Ačkoli lze chápat, že album slouží z velké míry k propagaci Jihočeska a vesměs se tak činí nenásilně, konstatovat, že borůvka získala svůj název díky Borovanům, je už PR poněkud přestřelené.

Ohledně angažmá Václava Vydry, který namluvil kapra, stačí zopakovat slova z loňské recenze: režisér Zdeněk Troška měl velešťastnou ruku, když sáhl právě po něm. Herec prokázal velký cit pro dynamiku, detail a s hlasem i intonací kouzlí. Když praví, že ranní překvapení bylo děsivé, našinec opravdu trne.Martin Hruška mu mnohem víc než sekunduje. Vychutnal si pecivála Bořka a skvostně odbručel Isidora, hnaného manželkou do práce. Ve chvíli, kdy žehrá: I kuš, ženská, radši vykácím půl lesa než bych tě poslouchal, s ním každý chlap soucítí.

Bohužel, z recenze prvního dílu je nutné zopakovat i další věty. Hudba Miloše Krkošky stále přehlušuje vyprávění, mizí v ní závěr pohádky o pytlácích z Hluboké i kus textu o lupičích pod Libínem. V rámovací písni zůstalo slovo 'hovzduší', které nezná ani google.Čekat, že album předčí jedničku, by bylo bláhové. Dětem se asi líbit bude, jen škoda, že přibylo minusů a předchozí nezmizely. Prostě druhý díl.