A s touto představou jsem si žil docela dlouho. Když se ale akce začala blížit, začal jsem nad tím přemýšlet a došel jsem k tomu, že něco takového by asi nebylo nejideálnější. Pietní akt za Johna Lennona vyžaduje daleko komornější a intimnější atmosféru. A tak se také stalo.

Zpívající kytarista, kolem něj do půlkruhu shluk lidí. Bylo to tak upřímné a dojemné setkání, že jsem byl opravdu vyloženě nadšený. Myslím, že samotný „ex – beatle“ by to tak chtěl (pokud by tedy něco takového chtěl). Stačí si vzpomenout na jeho postelová setkání, kdy byl se svojí ženou Yoko Ono v pyžamu, v posteli, kolem sebe hlouček přátel, fanoušků, novinářů a spolu si sem tam něco zazpívali, třeba revolucionářskou Give Peace A Chance.

Jsem rád, že se na osobu Johna Lennona ani po těch třiceti letech nezapomíná. Ostatně, jeho muzika je tak nadčasová, že to vlastně ani nejde. Také bych rád vzpomenul na George Harrisona, dalšího zesnulého „brouka“. Je to pár dní, co měl výročí devíti let od úmrtí, 29. listopadu roku 2001 podlehl rakovině.

Takže, českokrumlovské divadlo, příští rok je to deset let. Nezazpíváme si opět? A aby toho nebylo málo, 24. listopadu to bude příští rok dvacet let od úmrtí Freddie Mercuryho. Těch smutných výročí je nějak moc…

Otázkou je, jestli je někdo, kdo dokáže tyto nezapomenutelné osobnosti nahradit. Osobně jsem trošku skeptický. Na závěr něco veselejšího. Víte, že The Beatles byli v Českém Krumlově? Nevěříte? Skočte si za Honzou Vozábalem, on vám to vysvětlí…