Největší problém je zastavit degradaci tj. bojovat s principem entropie. Prostě struktura každého materiálu má svůj práh životnosti. Co nejvíc prvků a souvislostí, v co nejlepším stavu co nejdál do budoucna by mělo být krédo památkové péče. Velkým problémem je způsob využití památky a hledání optimálních forem jak s památkou zacházet. Další oblast problému je do jaké míry památku v konstrukci, materiálu a rukopisu práce nahrazovat - i citlivé restaurování je určitá výměna původních hodnot. V případě násobného opakování v průběhu generací máte místo památky kopii či repliku. Tkže pořád zvažovat, opatrně experimentovat, dobré výsledky aplikovat a stále se mít na pozoru zda věci spíše neubližuji než pomáhám. Největší radostí je vnitřní uspokojení - tedy seberealizace a vnější ohlas. Když slyšíte Japonce jak prvním krokem na Plášťový most doslova povykují nadšením nad panoramatem Krumlova, když pozorujete nejrůznější lidi jak přistupují k fasádě a hladí ji rukama aby si potvrdily dojem, když vnímáte atmosféru radosti či nadšní z prostředí - to je velkou radostí. Areál je obrovský - 5 nádvoří, 41 budov, cca 360 prostor, cca 600 dveří, cca 2000 oken, 12 ha parku, rybník, fontány, desítky soch a váz, cca 6 km komunikací a cestiček, hektary střech, pře 60 laviček, odpadkové koše, přes 50 odběrných míst elektro, přes 20.000ks mobiliáře, přes 30.000 knih v zámecké knihovně atp atp. prostě plán stavební údržby a restaurování je náročný a peněz není nikdy dost.

No možná je to proto, že s věkem a rostoucím poznáním a zkušenostmi začíná člověk srovnávat a poměřovat. Na jedné straně máte kulturní fenomén historické zahrady starý cca 300 let a na druhé straně kulturní fenomén starý 50 let. Něco nevybudujete a nevypěstujete ani za celý život a něco postavíte za tři roky. Určité hodnoty jsou neopakovatelné a na jiné místo nepřenositelné a některé hodnoty můžete opakovat a aplikovat do různých míst. Prostě ať se do toho nezamotám - naší prací se ochraňovat a udržovat původní prostředí a původní hodnoty, ne je měnit a ne vytvářet nové. Z toto pohledu je otáčivé hlediště rušivým a devastujícím prvkem. Těší se všek velké oblibě veřejnosti a pozornosti politické reprezentace, takže dál funguje. Jak to bude dál v budoucnu bude záležet jak celá společnost bude vnímat hodnoty autenticity, původnosti atp.

No nevím, já jsem tak nějak srostl s Krumlovem a jinam se mi moc nechce. Snad v zimě bych měnil za korálový ostrov s pláží, azurovou vodou, vůní tropů a teplem kolem 35 nad nulou. Ale jenom na chvíli. Pak šup zpátky.

Vůbec ne a je to otázka profesní hrdosti. Pokud víte jak historickým předmětům škodí každý lidský zásah či nakládání s ním, tak se tomu spíše vyhýbáte. Prostě řezník si neukrajuje ze salámu, cukrář neolizuje venečky a kastelán duší i tělem se nepovaluje v historickém nábytku. Jiná věc je, když se ověřuje funkčnost, pevnost konstrukcí, když se artefakty dokumentují, fotografují či katalogizují, když probíhají inventury atp. - zde ta možnost je se důvěrně seznámit s každým historickým předmětem.

Na určité nepohodlí chladu si člověk zvykne, spíše mám problém v teplém a suchém prostředí - to se začínám potit, ošívat a kašlat. Tmy se bojím pouze na některých místech s negativní atmosférou. I pološero nebo tma je velmi inspirativní fenomén, který je třeba studovat a experimentovat s ním.

Velké zadostiučinění a potvrzení toho, že hledaná cesta jak obnovit památku byla správná. Konzervační metoda obnovy je totiž stále vzácný úkaz v památkové péči, který není náležitě vnímán jak veřejností, tak politickou reprezentací a konec konců i kolegy v oboru. Okázalé rekonstrukce, které setřou a odstraní to nejcenější jsou praktikovány běžněji.

Je to hrdost, pocit zodpovědnosti, nekonečný proud nejrůznějších starostí, v profesním i osobním životě upřednostňovat práci. Asi nejcenější v životě je, když práce či zaměstnání vás baví tak, že do práce se těšíte a z práce se vám nechce domů. Teď když to po sobě čtu tak to vypadá jako pořádná úchylka nutná k ústavní léčbě. Prostě se práci musíte věnovat zcela a realizovat se v ní. Osobností byla a doufám ještě bude celá řada od nadšenců, ezoteriků, odborníků, sportovců, politiků, aristokratů atp. z celého světa. Ta pestrost lidí které můžete potkat a seznámit se s nimi je fascinující - od nadšených studentů, přes tibetského mnicha po diplomaty či prezidenty zemí až po královské osobnosti. Důležité je si stále uvědomovat, že všichni přijely především kvůli Českému Krumlovu a to, že mám v rukou klíče od dvěří je pouze shoda životních náhod.

Tak tato otázka je dost na tělo. Chápu a respektuji potřebu kulturních aktivit mezinárodního věhlasu, které přinášejí mezinárodní ohlas. Tyto akce však mají vžitou a uznávanou formu od společenského protokolu až po repertoár a tato forma mnohdy překrývá to nejzajímavější v místě - určitou osobitost, regionální výraz, místní atmosféru atp. Stále se hledá a zkouší. Některé akce se povedou více, jiné méně. Co se týče účasti na koncertech tak to mne nikdy nenajdete v první řadě mezi hosty. Pokud ale příjdete dne předtím nebo po koncertu tak mne tam najdete. Tím chci říci, že tyto akce zajišťujeme, takže se zúčastňuji spíše prací kolem.

Poděkování za stav zámecké zahrady patří zámeckému zahradníkovi Ing. Olšanovi a jeho pracovníkům. Máte pravdu, zámecká zahrada je velkým potěšením a odráží skutečnost, že zahradní personál kultivaci zahrady nevěnuje pouze ruce, svaly a záda ale i srdce. V hlavní sezóně se o zahradu stará cca 10 - 14 osob podle počtu brigáníků. Povolání zahradníka by se mělo těšít větší úcty, neboť vytváří něco velmi vzácného - nesmírně křehké a zranitelné přírodní prostředí pro relaxaci, meditaci, potěšení. Dokážete si představit s jakými problémy přírodními, lidskými atp. se potýkají. Pro zámeckou zahradu se v etapách připravuje projekt celkové obnovy kdy se odstraní něšťastné či nevhodné zásahy posledních generací - např. osové linie zelených stěn, průběžně se opravují architektonické prvky např. sochy, vázy, balustrády, nefunkční bazeny vyžadují obnovu, pokračují restaurátorské práce na pavilonu Bellária, hudebním pavilonu atp atp. Více a zasvěcenější informace Vám sdělí In. Jiří Olšan.

Na krumlovském zámku jsem od roku 1988. Do budoucna považuji za nejpodstatnější udržet ve vysokém standardu to, co se za posledních 20 let obnovilo. Znamená to především celoplošný, každodenní úklid, drobnou údržbu, opravy, restaurování a další obnovu ještě zanedbaných částí areálu. V nejbližších letech nás čeká celková obnova I. nádvoří tj. obnova budov, ploch, komunikací a musíme řešit a hledat co nejvhodnější formu využití této části zámku. Osobně bych taky rád změnil střed zámecké zahrady a vrátil ho do původního stavu tj. vymístnil či přesunul otáčivé hlediště mimo zámeckou zahradu.

Dýmka je kouření kultivovanější než cigareta, nutí ke klidu a rozjímání, kvalitní tabák voní a netrousí se popel. Prostě vidítem že jsem si logicky zdůvodnil proč pokračovat v neřesti kouření.

Ano je to pravda. V březnu letošního roku zahájíme projekt rekonstrukci hradního muzea v budově hrádku pod věží. Tato expozice bude provozována celoročně a výrazným způsobem rozšíří nabídku pro občany a návštěvníky Českého Krumlova. Zahájení provozu předpokládáme v zimě 2010.