Na to, co bylo nejdůležitější, má každý asi jiný názor. Nepochybně nejdůležitější událostí byly volby do krajského zastupitelstva, při nichž se jasně ukázalo, jak v současnosti smýšlí většina obyvatel Českokrumlovska. Nyní pro ně bude velice důležité sledovat, jak si podniky v regionu poradí s dopady finanční krize. Jak ukázala naše zpráva, podniky už se s ní potýkají fest a začínají propouštět. Pro Krumlovské bylo zřejmě také dost překvapivé zjištění, když se z Českokrumlovského deníku dozvěděli, že Č. Krumlov na turistickém ruchu prodělává. V Omlenici se zase konečně podařilo prodat roky chátrající zámeček, který tam lidem padal na hlavu, skiareál Lipno se stal nejmodernějším lyžařským centrem pro rodiny s dětmi v ČR atd. Zpráv je opravdu mnoho a těžko vybírat. Co bylo nejtěžší zjistit a napsat? Například určitě nebylo jednoduché udělat reportáž z romské čtvrti ve Větřní a popsat tam skutečnou situaci i mínění místních obyvatel - samozřejmě obou "táborů". Romská otázka je otázka velice citlivá, a píchnout do ní se rovná píchnutí do vosího hnízda. A pro regionální novináře je to o to horší právě proto, že pracuje v tom svém regionu, kde se lidé navzájem dost znají a autoři článků nejsou nijak anonymní a neznámé osoby.

Když se nad tím tak zamyslím, tak záběr je široký. Asi nejvíc mě baví psát o všem, co se týká přírody, a o zajímavých lidech. A je úplně jedno, jestli jde o studované lidi ověnčené tituly, známé osobnosti, nebo lidi prosté, kteří se často ani netouží zviditelňovat a domnívají se, že na nich není nic pozoruhodného. A ač by tomu možná mnohý nevěřil, i v regionu žije takových lidí spousta. Jsou nejenom ve městech, ale v každé vsi. Jde jenom o to, tyto zajímavé lidičky objevit. ČLověk kolikrát ani netuší, že právě takovým je možná jeho soused. Také ráda píši o případech, u kterých musí zasahovat záchranné složky. Ne proto, že bych se vyžívala v lidském neštěstí. Naopak, pokud to jde, snažím se ostatním lidem přiblížit, co oběti zažívají, aby si uvědomili, že něco podobného může potkat každého a čtenáři pak s postiženými mnohem více soucítí, než když si přečtou jenom strohou neosobní policejní zprávu. A jakého článku si cením nejvíc? To je honem v této chvíli těžko říci, protože jich napíšeme tolik a dny tak utíkají. V posledních dnech jsou to například články týkající se neštěstí v Omlenicích, kde pod zhroucenou věží na hnojivo zemřeli dva lidé. Právě dnes mi telefonoval jeden z pozůstalých a děkoval, že se tím případem dál zabýváme a nenecháváme ho usnout. Vždy nás nejvíce potěší, když naše články lidem jakkoliv pomohou. V takových chvílích vidíme, že síla psaného slova je opravdu mocná.

Těch "vlčáků" dnes už není tolik, co jich bývalo. Pravda, někdy mají někteří z nich, lépe řečeno jenom jeden z nich, chvilky, kdy je zuřivý, to ale naštěstí netrvá dlouho. Beru to tak, že každý je nějaký a jiná osobnost, jednomu sedí to, jinému zase ono, tak to nelámu násilně přes koleno. Hlavní je, že kromě těchto chvilek, které se nevyhýbají žádnému pracovnímu kolektivu, převládá pohoda, souznění a poctivá práce, kterou se kolegové nesnaží odbýt a je na ně spolehnutí. Takže zatím je to "vládnutí" docela příjemné.

Ráno po osmé se sejdeme v redakci na prvním zámeckém nádvoří, zapneme počítače, zasmužile zkontrolujeme e-mailovou poštu a prolétneme internet. Sdělíme si zážitky, co nám doma provedli naše kočky a kocouři, jak nás zase převezli (všichni redaktoři kromě sporťáka totiž chovají tato čtyřnohá chlupatá stvoření). Tím se konečně zcela probudíme, v hlavě si poskládáme, co dnes budeme psát a sesedneme k poradě. Tam naše představy a plány zkronkretizujeme, určíme, který materiál bude hlavní článek, jenž otevře noviny, kam přijdou další články, kdo co vyfotí, kam kterou fotku umístíme. Rozdělíme si úkoly a vrháme se do práce. Začíná intenzivní telefonování na všechny strany, výjezdy do terénu a schůzky za účelem získání potřebných informací a...psaní. Zajímavé aktuální zprávy se honem rychle včetně fotek a videa snažíme dostat na web, neboť nyní nevytváříme pouze noviny tištěné na papíře, ale také noviny internetové, čímž se naše práce posunula zase dál do jiných dimenzí.

Dobrý den, to mě i mé kolegy velice těší. Také Vám, ale všem našim čtenářům přejeme, ať se Vám daří vše tak, jak si představujete a čeká Vás jenom samá radost, plno smíchu, úspěchů a žádné trápení.

Dobrý den, očividně tušíte, že členové redkace mohou v délce vlasů soutěžit, a to jedno jaké pohlaví :). I bez metru je na první pohled jasné, že na plné čáře vede inzertní poradkyně Iveta Murárová, jíž vlasy sahají až pod pás a mimojiné i díky tomu se za ní otáčejí lidé na ulici. Hned na druhé místo se může postavit redaktor Venca Votruba, náš metalový muzikant, a na třetím místě bych viděla redaktora Zdeňka Zajíčka, který nás tu uzemňuje nejenom svou hřívou, ale především svými trefnými glosami a poznámkami prakticky na cokoliv.