Jak jste se vlastně dostal k bojových sportům?
Viděl jsem v televizi Stevena Seagala a zkusil jsem po jeho vzoru aikido. To mě ale moc nezaujalo. Potom jsem se vypravil s kamarádem na trénink kickboxu. To mě chytlo a už jsem u toho zůstal. To bylo v osmnácti letech. Jako dítě jsem hrával fotbal za českobudějovickou Slávii a plaval jsem.

Začínal jste v českobudějovickém Sokole?
Ano. Začínal jsem v sokolovně pod vedením Igora Syvuliče. Tam jsem byl nějaké tři roky a potom jsem přešel k Michalu Novákovi do Gladiators Gym.

Která je vaše nejoblíbenější disciplína?
Asi K–1. To je vlastně box, ale mohou se při něm navíc používat i nohy a kolena. Na zemi se bojovat nesmí.

Jak vypadá vaše příprava na Gladiators Night?
Teď se snažím trénovat každý den. Fyzička, plavání, běhání.

Jste pravidelným účastníkem Gladiators Night. Co očekáváte od sobotního večera v Gerbeře?
Pyramidy jsem se zúčastnil zatím jen jednou a prohrál jsem ve finále. Jinak jsem tam měl vždycky jenom superfighty.

Kolik budete mít soupeřů ve své váhové kategorii?
Budeme tam čtyři. Čeká mě jeden nebo dva zápasy. Podle toho, jak se bude dařit.

Znáte své soupeře?
Podle jmen je znám. Pokusím se uspět.

Je v bojových sportech domácí prostředí stejnou výhodou jako třeba ve fotbale nebo v hokeji?
Mně osobně skoro více vyhovuje, když jsem někde na cizí půdě. Tady přijdou všichni známí a hrozně moc ode mě očekávají. Ale kotel je tady vždycky dobrý, když lidi začnou fandit.

Stačíte to v ringu vnímat?
Moc ne.

Měl jste v ringu někdy strach?
Strach určitě ne. Bývá to jenom takový zdravý adrenalin před zápasem. Většinou bývám úplně v pohodě. Z této stránky je to bez problémů.

Když vás ale někdo třeba pořádně nakopne, tak to musí slušně zabolet Nebo ne?
To bolí spíše až po zápase.

Máte za sebou vítězství nebo i prohry k.o.?
K.o. už jsem vyhrál. Prohrál jsem zatím jenom r.s.c., když jsem byl třikrát v jednom kole počítaný a rozhodčí zápas ukončil. Nebylo to nic vážného, jenom lehký otřes mozku…

Co považujete za své dosavadní největší úspěchy?
Dva tituly mistra republiky. Těch si cením asi nejvíc.

Máte za sebou také nějaké duely v zahraničí?
V zahraničí jsem nebyl. Pouze jsem se u nás zúčastnil  mezinárodního Czech Open. Jako amatér jsem nikde v zahraničí na turnaji nebyl, mezi profesionály bývají nějaké galavečery.

Vyzkoušel jste si i stále populárnější boj v kleci MMA. Ten vás tolik neoslovil?
Vyzkoušel jsem si v kleci zatím jen jeden zápas. Prohrál jsem na body. Neříkám, že to už nikdy nezkusím, hlavní však pro mě asi zůstane K-1. Zápasů v MMA navíc zase až tolik není.

Pracujete jako vyhazovač v nočním klubu Maxim. Hodily se vám tam někdy dovednosti z ringu?
Je to jenom brigáda. Moc se to tam použít nedá. Snažíme se tam spíše všechno řešit bezkonfliktně. A nebo někoho jenom vyvedeme. Ale je fakt, že občas se to hodí, když je nejhůř a nejde to jinak. Ale dá se to zvládnout, protože když někdo dělá problémy, tak je skoro vždycky pod vlivem alkoholu.

Už jste musel zpacifikovat také třeba nějako známou osobnost?
Stává se to, bývají tam třeba někteří sportovci, ale nechtěl bych je jmenovat.

Studujete na Pedagogické fakultě výchovu ke zdraví. Není to paradox, v ringu rozdáváte rány a také je sám inkasujete?
Občas v ringu někomu namlátím nebo i dostanu, ale jinak žiji zdravě. Dohromady to jde (smích).

Není problém skloubit náročné tréninky se studiem vysoké školy?
Dá se to stíhat celkem v pohodě. Nemám ani žádný individuální studijní plán. Jsem v pátém ročníku magisterského studia a probíhá to bez potíží.

Co byste chtěl ještě ve sportu dosáhnout?
Vyhrát, co půjde.

A co se dá vyhrát?
Mistrovství světa nebo Evropy je pro amatéry. Mezi profíky se domlouvá účast na galavečerech. Lákal by mě však třeba nějaký titulový zápas o mistra republiky v kategorii profi.