Turisté utrácejí málo, místní tam nechodí

Malé tržby, velké náklady. Jednoduchá, ale neúprosná rovnice, která v historickém centru Českého Krumlova každoročně smete několik podnikatelů i jejich zaměstnanců.

K prvnímu lednu letošního roku takto ukončila svůj provoz například lékárna na náměstí Svornosti. Podle sdělení majitele už nebylo možné dále zvládat platby energií a platů. A nebyl jediný.

„Město je prázdné, provoz přerušíme a uvidíme,“ okomentoval dočasné uzavření jedné z restaurací její číšník a spoluprovozovatel Petr Rehberger. Uzavřena jsou také okénka v létě jinak velmi vytížených rychlých občerstvení a některé z dalších obchodů.

Rok od roku se situace opakuje. Určitou náplastí by měla být od tohoto týdne otevřená nová expozice Hrádku na českokrumlovském zámku, která tak nastartovala celoroční provoz turistického cíle číslo jedna. Ovšem otázkou zůstává, zdali přiláká dost lidí a zdali tito lidé ve městě utratí dost peněz. Odpověď na ni dá až čas.

Příběh první: Vydržel 20 let

Někteří podnikatelé to v Českém Krumlově takzvaně zkusí na jeden dva roky, poté odejdou. Jiní vytrvali. Mezi ty patří Josef Šmejkal s prodejnou CD nosičů, nyní také kombinovanou s vinotékou, který už se v centru s obchodem drží dvacet let. Jak to dokázal?

„I když jsem v poslední době měl asi dvě nabídky nějakých zlatokopů, kteří mi navrhli, že mne vyplatí, abych jim obchod přepustil, vždycky jsem odpověděl, že dělám, co mě baví,“ odůvodnil svoji vytrvalost.

„Ale také z toho nemám dobrý pocit. Představoval jsem si, že po dvaceti letech snahy by za mnou mělo něco zůstat, ale bohužel. Rok od roku sem jezdí buď méně lidí, nebo možná stejně, ale jiní, s jinou představou jak si užít volna. Že tu chodí skupiny turistů a v sezoně jsou plné ulice, nic neznamená, protože tržby jsou poloviční oproti tomu, co byly před sedmi lety,“ shrnul Josef Šmejkal s tím, že důležitým momentem je také úbytek místních, coby zákazníků. Rok od roku u něj nakupuje stále méně Krumlováků, do centra prostě nechodí.

A přitom náklady zůstávají nebo rostou. I když město, přesněji Českokrumlovský rozvojový fond slovy jeho ředitele Miroslava Reitingera (Čk Deník 4. 12. 2010), před časem avizovalo, že fond bere ohled na podnikatelské záměry a jako jeden z příkladů vstřícné výše jmenoval ředitel právě prodejnu CD nosičů, přece jen ani v tomto a ani jiných případech nejsou částky zas tak malé.

„Neskrývám to, platím tady i s energiemi dvacet tisíc korun měsíčně. To je tisícovka na metr čtvereční. A i když tady platí někteří daleko více, já jsem možná na stejné úrovni, jako bych byl v Praze Na Příkopech,“ upřesnil Josef Šmejkal.

Jedna věc je postesknout si, ale druhou věcí je, jak problém řešit. Řešení vidí Josef Šmejkal v přístupu odborníků, kteří pro město v oblasti cestovního ruchu pracují. Podle něj je nutné vypracovat například marketingový průzkum, který by ukázal, co turisté od města chtějí. A nejen to.

„My tady úplně přesně nevíme, co potřebují turisté, kteří sem jedou na výlet. Mělo by se zjistit, kolik peněz jsou ochotni utratit a za co, co potřebují k tomu, aby tu byli spokojeni a na nás je, abychom jim to, co jim chybí, připravili.“

V neposlední řadě by takový průzkum měl zjistit, co turisty do Českého Krumlova naláká.

Podle sdělení Elišky Koričarové z českokrumlovského Destinačního managementu už ale takový průzkum existuje a jeho výsledky jsou k dispozici na webu města. A výsledek? Poněkud překvapivý.

„Jednou z otázek marketingového průzkumu byla, jaké produkty využívají turisté ve městě nejčastěji. Z té vyplynulo, že především prohlídky města s průvodcem a prohlídkové objekty města, tedy muzeum a zámek,“ upřesnila Eliška Koričarová. „K tomu náležela i otázka formulovaná stylem, co by tady turisté ještě požadovali a chtěli. Ale z odpovědí vyplynulo, že prakticky skoro nic jiného.“

Příběh druhý: Teprve začínají

Pavel Buczek je fotografem a v srpnu loňského roku si společně se svým synem otevřeli fotoateliér nedaleko zámku. Jsou jedni z mála, kdo se v poslední době rozhodl nastartovat své podnikání v centru Českého Krumlova. Splnilo jejich očekávání?

„Já jsem v podstatě žádné velké očekávání neměl,“ odpověděl v úterý překvapivě Pavel Buczek, „protože my podnikáme už od revoluce a prošli jsme si spoustu různých forem podnikání. Od prodeje aut až po fotografování.

Otevřít v dnešní době tento obchod nebo ateliér byla svým způsobem drzost a možná i naivita, ale pokud se časem chytne a lidé poznají, že jim dokážeme vytvořit hezké věci, začnou se vracet. Myslím, že tak do roka, do dvou let by se mělo ukázat, zdali to má význam, nebo ne. Dřív asi těžko.“

To ale, jinými slovy řečeno, znamená ateliér po uvedenou dobu dotovat. „Ano. Musíme mít jiný příjem, abychom mohli uhradit nájem, energie a další náklady. Ten máme, to ostatní se časem uvidí.“

Pohled zvenku: Dlouhá trať

Kdo by měl nastíněné problémy pomoci řešit? Někdo říká, že všemocná ruka trhu. Ta ukáže, které obchody a služby jsou postradatelné a které ne. Dalším řešením by mohla být větší propagace města, kterou zaplatí buď ono samo, nebo se na ní budou nějakým způsobem podílet i místní podnikatelé.

V neposlední řadě ale zůstává otázka, zdali toho podnikatelé neočekávají od Českého Krumlova a turistického ruchu více, než je jim schopný dát. Na ni logicky navazuje i možnost znovuoživení centra byty, protože s novými či staronovými obyvateli by se do města služby určené pro ně snad i logicky mohly vrátit.

Určitou pomoc může nastínit i nezávislý pohled zvenku, od někoho, kdo tady nebydlí a vidí věci přece jen z trochu jiného a možná i zdravějšího úhlu pohledu. Mnohé napoví i následující rozhovor se starostou Hluboké nad Vltavou a krumlovským senátorem Tomášem Jirsou.

„Kromě toho, že Český Krumlov je větší, krásnější a s několikanásobně větším potenciálem, vidím rozdíl mezi ním a Hlubokou také ve zvyku českokrumlovských občanů každé čtyři roky měnit starostu,“ míní Jirsa.

Některé změny jsou podle něj možné a reálné, ale nejsou na jedno volební období. „Například nové lázně na Hluboké, které jsme v loňském roce otevírali, připravovalo město 10 let,“ shrnul. výstižně Tomáš Jirsa.

Starosty volí občané, nikoliv turisté

Tomáš Jirsa starostuje Hluboké nad Vltavou a kromě toho zastává i post senátora, do jehož „rajonu“ patří i Český Krumlov. Má tedy k tomuto městu co říci. Z následujícího rozhovoru vyplynuly čtyři určité teze, které by vedení Českého Krumlova mohly přijít vhod.

Dá se říci, že Hluboká nad Vltavou v lecčem Český Krumlov předběhla. Od celoročního provozu zámku, přes plavecký bazén až po golfové hřiště a několik dalších položek. Jak dlouho a jakým způsobem jste se o splnění těchto záležitostí snažili a jak dlouho jste vlastně na hlubocké radnici?

Sám jsem přišel na radnici v Hluboké nad Vltavou na jaře 1991, přesně před dvaceti lety. Přišel jsem z Prahy (a měl jsem za sebou semestr studia na dánské univerzitě v Aalborgu, což pro mne byla v té době úžasná zahraniční zkušenost) a místní lidé trochu nedůvěřivě koukali na mne a na mé plány, jak rozvíjet turistický ruch, který bude jednou městečko živit. A začali říkat: Jirsa dělá všechno jen pro turisty a nic pro nás, občany.

Ty hlasy byly tak silné, až rozkolísaly hlubockou radnici a já si uvědomil, že vše, co jako starosta dělám, musím směrovat pro blaho a užitek mých obyvatel. Nikoli turisté, ale moji občané mne přeci budou volit v příštích volbách!

První tezi bych tedy naformuloval takto: O turisty se postará trh, o občany se musí postarat město. Samozřejmě to není úplně pravda, město musí vytvořit dlouhodobou koncepci rozvoje a podpory turismu, řešit parkování a dopravu, ale generelně vzato, o turisty se město starat nemusí: hotely, restaurace, muzea, galerie, zámek či pivovar, to vše je přece turistická infrastruktura, která patří jiným vlastníkům než městu. Možná by se mělo starat lépe o výběr místních daní z turismu, ale to je jiná kapitola.

V Českém Krumlově se každoročně opakuje stále stejná situace. Do historického centra chodí stále málo místních, většinou kvůli návalu turistů a vysokým cenám. Turisté zase méně utrácejí. Jak tento problém řešit? Jak vrátit českokrumlovské centrum občanům?

V Českém Krumlově se dá téměř přesně vymezit hranice „turistického“ centra města a okrajových částí. S trochou nadsázky mohu zformulovat druhou tezi: Centrum města je trvale okupováno turisty, naprostá většina českokrumlovských obyvatel žije mimo centrum a i když je na historické centrum hrdá, k běžnému životu ho nepoužívá.

Dříve jsem používal místo slova „okupováno“ spojení „ukradeno turisty“, ale není to pravda. Je to pořád naše centrum, nikdo nám ho nemusí vracet, jen je potřeba začít ho používat. Podívejte se do sousední Kaplice, která se skoro s Krumlovem nedá srovnávat, ale: lidé v Kaplici mají svoje přirozené centrum města, kde mají všechny důležité služby radnicí počínaje, přes banky a prodejny a hospodami konče.

Trvala-li okupace centra turisty dvacet let, návrat zpět nebude ihned. A také nikdo nechce turisty či turistickou infrastrukturu z centra vymístit. A tak, jak dlouho se z centra stěhovaly byty a služby občanům (banky, městský úřad a další úřady, služby či obchody), tak dlouho se některé služby budou stěhovat zpět.

Dostaneme-li českokrumlovské občany zpět do centra města, přijdou za nimi i služby. Zejména ty služby, které nejsou s turistickým ruchem v rozporu. A byty? Upřímně řečeno, ty ve větším měřítku do centra nelze vrátit. A tady přichází úloha města. Z toho vyplývá teze třetí: Nevrátíme-li do centra města byty, musíme tam dostat občany jinak.

O místní dopravu v Českém Krumlově se stará takzvané „kolečko“, ale budiž, dostat lidi do centra je věc jedna, ale co jim tam nabídnout, je věcí druhou?

Dokáže-li město dopravit své občany do centra a zpět domů, zcela jistě v centru vznikne řada služeb pro místní občany, případně se rozšíří služby existující. Že jsou ceny služeb v centru pro místní občany nepřijatelné? Ze začátku také může městský majetek v Českokrumlovském rozvojovém fondu (ČKRF), tedy myslím hlavně nebytové prostory, sloužit k okamžité podpoře vzniku infrastruktury pro místní občany.

A můj názor na ČKRF? Z toho vyplývá moje čtvrtá teze: Pro vlastnictví obecního majetku jde o nesystémové řešení, byť byl ČKRF na počátku devadesátých let zakládán s nejlepšími úmysly. Kdyby to bylo systémově správné řešení, i ostatní města by zakládala své fondy k vlastnictví majetku, ale není tomu tak.

V případě všech ostatních měst a obcí mají obce svůj majetek ve vlastnictví města a hospodaří s ním zvolené zastupitelstvo. Ke správě tohoto majetku si může město zřídit servisní organizaci, nikoli k vlastnictví. Výsledkem je, že fond drží krok s vysokými nájmy ostatních vlastníků nemovitostí ve městě. Je to přeci podnikatelská organizace, která musí vytvářet zisk a nemůže zvažovat, kde s nájmem slevit, aby se ta či ona služba udržela.

To může pouze politický orgán, vedení města, které pak ale musí ten či onen pronájem či slevu před veřejností obhájit. Fond tu ale je, funguje, má majetek, není politická vůle tento stav jakkoli měnit a byť přes tuto převodovou páku, město může tento majetek použít.

Město se nyní snaží díky třísetmilionové dotaci opravit kláštery právě k tomu, aby tento majetek lidem sloužil.

Přeji Českému Krumlovu, aby mu vyšla rekonstrukce klášterů, ale být ve vedení města, byl bych zdrženlivý. Podle mého názoru (a to je teze pátá) kláštery jsou pro město příliš velký, nákladný a neziskový majetek a s vlastnictvím přijde nutnost ho provozovat a opravovat. Zejména v době, kdy místní občané více potřebují letní koupaliště či rekonstruovat zimní stadion.

Spíše bych se soustředil na nalezení soukromého investora, který část tohoto majetku upraví pro potřeby města. A nebo v nich investor (byť s s příspěvkem města) zřídí kongresové centrum, které má obrovský multiplikační efekt a Český Krumlov by si ho zasloužil. Bohulibý a záslužný projekt obnovy Seidlova fotoateliéru je mnohonásobně menší než kláštery a nahlédněme do rozpočtu města: kolik je roční dotace?

Může se také stát, že městský projekt rekonstrukce klášterů nakonec nevyjde a peníze, které město v budoucnu ušetří na provozu klášterů, může věnovat na dotaci na mikrobusovou dopravu.

Letní sezóna je bezproblémová, problémy v Českém Krumlově nastávají v zimě. Vzroste nezaměstnanost, některé provozovny zavírají, hotely musí topit a jsou poloprázdné atd. Souhlasím s názorem, že Český Krumlov by měl mít zábavní centrum. Kdo byl v libereckém Babylonu, ví, co mám na mysli.

Kláštery pro takové centrum nejsou vhodné, musí se hledat jiné místo. Ideální objekt by byl pivovar, ale Eggenberg je také dobrá varianta.

Samozřejmou podmínkou je, že zábavní centrum musí vlastnit a provozovat soukromý subjekt, nikoli město!