Vítkův hrádek viděla poprvé, rovnou zavěšená na laně

Paralympionička Jana Fesslová sportuje, cestuje a bere život s humorem. Jejím posledním počinem byla víkendová výprava na zříceninu hradu Vítkův hrádek nad lipenským jezerem a následné slaňování z hradní věže.

V čí hlavě vznikl nápad pokořit Vítkův hrádek?

Napadlo to předsedu občanského sdružení Vítkův hrádek Miroslava Kovačičína a spisovatele Hynka Klimka. Řekli, že když už jsem byla v Himálaji, mohla bych něco podobného zkusit i u nás doma.

A Vítkův hrádek se přímo nabízel, neboť je nejvýše položený hrad v Česku. Přemlouvat mě nemuseli, beru to tak, že se takto podívám do míst, kam se normálně nemám možnost dostat.

Jak probíhala cesta?

Cesta byla kamenitá, samé kořeny, takže to na vozíku moc nešlo. V samém závěru jsem z něj musela slézt na zem a posouvala jsem se pomocí rukou. Zážitkem pro mě bylo slaňování, ukotvili mě na tři lana, takže jištěná jsem byla dobře. A protože Míra Kovačičín usoudil, že jsem až moc klidná, nechal mě slaňovat samotnou.

Zkoušela jsem to úplně poprvé a byl to výborný pocit. Sice ten první pohled shora dolů moc příjemný nebyl, ale samotné slaňování bylo skvělé. Dokážu si to představit i někde na skále. Už jsme se s Mírou domluvili, že nějakou vhodnou vybere.

Co bylo těžší – zdolat Himálaj, nebo nejvýše položený hrad v Česku?

Zatím vede Himálaj, a to hlavně vzhledem k nadmořské výšce, kvůli níž jsem měla problémy s dýcháním. Na Vítkově hrádku byla skvělá atmosféra, přišla mě podpořit spousta lidí, takže to šlo skoro samo.

Už chystáte nějaký další podobný počin?

Zatím ne, v lednu se zúčastním Mistrovství světa v atletice zdravotně postižených na Novém Zélandu, což bude vrchol sezony, takže veškerý čas věnuji přípravě. Až v příštím roce, pokud nebude žádný velký závod, bych se na přelomu srpna a září chtěla vrátit do Himálaje.

Procestovala jste Čínu, Kubu nebo Peru. Která z těch zemí vás okouzlila nejvíce?

Určitě Čína, mám ji projetu skoro celou a ráda se tam vracím. Je to asi místními lidmi, jejich mentalitou, upřímností, různorodostí vyznání, ale i přírodou.

Věnujete se hodu diskem, vrhu koulí, hodu oštěpem, ale i plavání a florbalu. Která z těchto disciplín je vám nejbližší a proč?

Nejbližší disciplínou je mi disk, asi díky své náročnosti. Plavu v rámci tréninku, je to pro mě i skvělý relax. Co se týká florbalu, hraji extraligu vozíčkářů, v minulých ročnících jsem startovala za Budějovice, nicméně od září jsem podepsala hostování a budu hrát za severočeský Most.

Jak si užíváte léto – jste stále v jednom kole, nebo vám zbývá čas na odpočinek? Vyrážíte na dovolenou?

Především chodím jako každý normální člověk do práce. Takže té přizpůsobuji tréninky. Trénuji házení pod vedením Vlasty Hofmanové, k tomu mám plavání nebo posilovnu. Na dovolenou nezbude čas kvůli přípravě na lednové mistrovství světa.