Do centra Salcburku auta neprojedou

 Už teď na novinku upozorňují dopravní značky a transparenty. „Město se snaží zavedení uzávěry odprezentovat výhradně pouzitivně jako Polední pauzu aut," píše pasovský deník PNP.

Zákaz neplatí pro residenty,  taxi, hotelové hosty a zásobování. Město jako alternativu nabízí především velkoparkoviště veletrhu se 3500 místy, odkud bude každých pět minut odjíždět kyvadlová autobusová přeprava do centra. Speciální parkovací  lístek s jízdenkou až pro pět osob stojí dvanáct eur.

Nadále platí „dešťová uzávěra", tedy stav, kdy v případě nepříznivého počasí, které do města přitahuje zvýšený počet motorizovaných turistů z okolí. Z obou hlavních příjezdových tras od Bavorska jsou řidiči preventivně odkláněni na velká parkoviště kolem centra a u letiště. Výjimkou jsou vozidla s rakouskými značkami a bavorským BGL. Novinkou je, že o „dešťové uzávěře" bude rozhodnuto už předcházející den a bude platit už od devíti hodin.

Podporují hokynářství

Zhruba každá desátá obec v Horních Rakousích – 48 - nemá žádnou prodejnu potravin. Proti roku 2009 se tento počet ale zmenšil o osm obcí. V těch menších než s 1200 obyvateli je nadále velmi obtížné, aby se obchod uživil, ale iniciativu převzaly různé místní spolky a obec zásobují ve své režii – často s využitím zemědělců v místě. Přibylo také multifunkčních center, kdy prodejny doplňují benzinová pumpa, pošta aj.

Místní „hokynářství" na venkově dotuje země Horní Rakousy. „Od startu kampaně v roce 2008 podpořila 930 projektů malých samostatných prodejen částkou 90 milionů eur," říká v deníku OÖN hospodářský zemský rada Viktor Sigl.

Chlapci v akci

Od roku 2002 financuje orgán péče o mládež ve Freistadtu projekt „Burschen in Bewegung" (BIB), volně řečeno „chlapci v akci".  Toho času má dvě skupiny po osmi mladistvých od 12 do 18 let, třetí vzniká a zájemci o zařazení už „stojí frontu", říká vedoucí péče Oswald Hons v deníku OÖN.

Vysvětluje, že jde o mladíky, kteří měli konflikt se zákony, mají nějaké potíže či jejichž pobyt v rodině hraničí s ohrožením jejich vývoje. Pokud rodiče souhlasí s umístěním syna v projektu, připadne rozhodnutí Andreasi Kolbergerovi, duši myšlenky. Pobyt chlapců v BIB je dobrovolný, každý jej může kdykoliv přerušit. „Povzbuzením k tomu, aby ale nekončili příliš brzy, je třeba zapůjčený kufr s nářadím, který každý účastník dostane na začátku. Pokud vydrží celý rok a z něj je tři čtvrtiny času v BIB přítomen, kufr získá do vlastnictví," vysvětluje Kolberger.

Ten je původem zámečník, ale před několika lety začal pořádat dětské tábory. „Většinou jsme v nich měli po patnácti dětech a u několika z nich vždycky něco v rodině bylo," uvádí. „Tyto děti pak vždycky nejvíc potřebovaly především trochu kamarádství." Na tom také později Kolberger postavil svou myšlenku BIB.

Podle reportáže v OÖN zajíždějí „chlapci v akci" také každé dva týdny na dva dny na statek BIB v Dolním Dvořišti, kde to vypadá na první pohled jako prázdninový tábor s típí, vlastnoručně zbudovanými chatičkami, bazénem – a nechybějí tu zvířata. Při práci s dětmi, které mají za sebou tak smutné věci jako mobbing, rozvod rodičů atd., se organizátoři cíleně zaměřují na pozitivní věci, na rozvoj především toho, co chlapci umějí.

Jedním z hlavních zásad je tady ctění pravidel. „Nemáme jich moc, ale těch několik, která jsou, musejí být také dodržována." To musí být chlapcům nějak oslazeno, například propůjčováním čestných znaků za dosažení úspěchu – řekli bychom něco na způsob bobříků. Vyznamenaný – třeba za připravenost pomoci - si pak symbol může domalovat na BIB-tričko.  O udělení nerozhoduje Kolberger, ale celá skupina, protože právě o to jde – sami rozhodovat, sami se  realizovat, přebírat odpovědnost, ale taky se občas moci chovat nevázaně a třeba dokonce dětsky. „Někteří mohli být dosud příliš málo dětmi. To tady mohou dohnat," říká Kolberger.

OÖN pokračují, že televizi byste na statku hledali marně, žádné rádio tu není slyšet a ani mobil žádný z chlapců u sebe nemá. Kolberger odmítá tato trvalá spojení – podle něj ubíjejí každou kreativitu. „Místo toho si tu děti  samy stavějí chatky – a analyzují, co by příště mohli udělat líp, aby jim je vichr zase nesfoukl," pokračuje linecký deník a na závěr cituje Kolbergera: „Pro mne jsou ti kluci diamanty. Je třeba je ještě trochu vybrousit, ale lesk už mají všichni v sobě…"

Většinou dělají na stát

V Rakousku letos „oslaví" Tax Freedom Day 29. července. „To znamená, že v tomto roce pracijí 210 dnů na stát," vysvětluje linecký deník Volksblatt a srovnává, že ve Švýcarsku a v USA připadl letos hraniční den, od kterého občané začínají „dělat pro sebe", na polovinu dubna, v Británii na konec května a v Německu na 8. červenec. Kvůli vysoké daňové zátěží v Rakousku je stále méně občanů ochotno podnikat. Dochází také k přesouvání produkce do jiných zemí. Proč prý podnikat v Rakousku, když je daňová kvóta v Čechách nebo na Slovensku mnohem nižší, píše list…