Spal jsem ve spacáku na úřadě

Jako nejnáročnější období svého života označuje Jan Zahradník povodně, které přesně před deseti lety zdecimovaly jih Čech.  V té době byl hejtmanem, a proto se stal také předsedou krizového štábu. Pokyny vydával i uprostřed noci a domů si chodil jen pro čisté ponožky.

Ještě několik dní před katastrofou přitom Zahradník ani nebyl v republice. V neděli 4. srpna 2002 se vrátil z třítýdenní cesty po Spojených státech amerických. O tři dny později začalo pršet. „Mám jedno místo, kam se v takových situacích vždy zajdu podívat. Šel jsem k řece Malši v Roudném v Českých Budějovicích a když jsem viděl most pod vodou, věděl jsem, že se něco blíží," vzpomíná Jan Zahradník.

Ve dvou zlomových okamžicích si pak bývalý hejtman podle svých slov uvědomil, že jde opravdu do tuhého. První z nich nastal, když se vylily rybníky na Blatensku a voda se začala valit do obydlených oblastí. Druhý je spojený s rybníkem Rožmberk. „Když jsme slyšeli, že se trhá hráz, bylo to hrozné. V Rožmberku už v té době byl dvojnásobek vody a ta by úplně spláchla okolní obce. Tehdy jsme zažili největší strach. Museli jsme evakuovat lidi, aby je to třeba nepřekvapilo ve spánku," vysvětluje.

Coby hejtman se také stal předsedou krizového štábu. V něm dále zasedali například velitelé hasičů, policistů, vojska či ředitel Povodí Vltavy. „Vládla tam pracovní atmosféra, která umožnila řešit vše rychle, systematicky a profesionálně," dodává Zahradník.

Práce ve štábu byla ale velice náročná. Členové drželi až čtyřiadvacetihodinové směny a pokyny vydávali i uprostřed noci. „V tu chvíli o únavě nepřemýšlíte, musíte fungovat dál. Já jsem spal na krajském úřadě ve spacáku na křesle a důležité telefonáty vyřizoval i ve dvě hodiny v noci," popisuje Jan Zahradník.

Zároveň měl samozřejmě  strach o vlastní rodinu. Žije totiž poblíž řeky Vltavy v budějovické čtvrti Rožnov. „Tehdy jsme u nás dokonce měli na návštěvě dceru s malou vnučkou, takže rodina na několik dní raději odjela k příbuzným. Já jsem se v té době doma stavoval tak akorát pro čisté ponožky," doplňuje.

Na povodních lze podle něj ale vidět i něco pozitivního. Ukázaly totiž, jak se lidé umí semknout a pomáhat jeden druhému. „Nikomu nepřeji, aby se to vrátilo, ale tohle bylo obdivuhodné," uzavírá.

Záplavy zachvátily polovinu jižních Čech v době od 7. do 14. srpna 2002. Záchranáři museli evakuovat 17,5 tisíce obyvatel, devět lidí v kraji zahynulo. Celkem voda poničila 329 obcí, strhla třicet mostů, zdevastovala silnice, rozvody energie a všechny čistírny odpadních vod na rozvodněných tocích. Škody na majetku přesáhly patnáct miliard korun.

Deník bude v následujících dnech deset let staré události podrobně připomínat.