Okresní soud v Č. Budějovicích pak v říjnu 2011 potrestal matku – v tu dobu neznámého pobytu - za maření výkonu úředního rozhodnutí odnětím svobody na čtyři měsíce podmíněně na 14 měsíců. Krajský soud loni v září její odvolání zamítl a paní Elena podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).
Míní, že soudy hodnotily všechny důkazy v její neprospěch. Nebylo prý prokázáno, že by styk otce s dcerou jakkoliv mařila. Vypovídá o tom jen její otec a jeho svědectví je podle ní účelové - dal popud k jejímu trestnímu stíhání, a to jako odvetu za vymáhání výživného na dceru. (Redakci je známo, že stíhání otce za zanedbání povinné výživy bylo předloni zastaveno, protože oprávněnou a její matku se nepodařilo ani interpolu najít.)

Nebyla prý uprchlá

Namítla dále, že nebyly splněny podmínky pro to, aby řízení proti ní bylo vedeno jako proti uprchlé, když její současná adresa ve Švýcarsku je známa a lze jí doručovat písemnosti. Její pobyt v zahraničí prý není veden snahou se jakkoliv vyhýbat trestnímu řízení či se tam skrývat. (Poznamenejme, že soudní písemnosti nepřevzala na žádné adrese, kterou uvedla.)
V dovolání tvrdila, že otec nejeví o styk s dcerou zájem, naopak z dopisu předloženého odvolacímu soudu prý vyplývá, že je ochoten „vyměnit" tento styk za placení výživného, kterým je povinen. Soudy by rovněž s ohledem na § 867 odst. 2 občanského zákoníku měly věnovat patřičnou pozornost názoru dcery, které už bylo dvanáct let a která také nemá o styk s otcem zájem.
Připomeňme si, co říká zmíněný paragraf:
(1) Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytne soud dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit. (…)
(2) O dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost.

Nebyla k dosažení

NS především konstatoval, že musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu. Není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, nejsou-li v extrémním rozporu se soudem dovozenými skutkovými závěry. Takovými vadami usnesení jihočeských soudů ve věci netrpí, řekl NS. Nelze říci, že by byl skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
NS dále dodal, že mimo dovolací důvody stojící námitka obviněné ohledně nepřípadnosti řízení proti uprchlému je rovněž zcela lichá. Po velmi dlouhou dobu, jak dokazuje e-mailová korespondence mezi ní a soudem, se totiž chovala tak, aby co nejvíce oddálila meritorní ukončení předmětné trestní věci, byla pro soud nedosažitelnou. Jinak nelze hodnotit její deklarované pobyty na nespecifikovaných místech v horách, neochotu převzít jedině do vlastních rukou určené soudní písemnosti.
NS dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a odmítl je. (3 Tdo 1524/2014)