Muzungu, muzungu! Kdykoliv třiadvacetiletá Kateřina Homolková z Českého Krumlova prošla po některé z ulic v zambijském hlavním městě Lusace, uslyšela tento pokřik. V češtině znamená Běloch, běloch! Obyvatelé vnitrozemského státu jižní Afriky jím častují každého, kdo má světlejší pleť než oni a ocitne se v jejich blízkosti.

Kateřina, jež v Zambii pobývala od loňského září do prosince v rámci studijní stáže, poznala, že běloška na černém kontinentu působí jako přírodní úkaz.

„Běžně se stávalo, že mi někdo sáhl na nos, ruku nebo nohu a zase rychle utekl," zasmála se studentka Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

V Africe pobývala s dalšími čtyřmi Češkami třemi spolužačkami a jednou studentkou Univerzity Karlovy v Praze. Společně bydlely na koleji v lusacké chudinské čtvrti Ng'ombe.

„Byla to kolej pro studenty z bohatších rodin, takže jsme tam běžně potkávaly naše vrstevníky, kteří měli vlastní notebook nebo tablet. Na druhou stranu jsme vídaly i lidi, kteří žijí v jednoduchých chýších," poukázala na jeden z afrických paradoxů Kateřina, jež při odletu z Česka už tak trochu věděla, do čeho jde. Před dvěma lety totiž v rámci studia cestu do Afriky již absolvovala.

Studijní stáž, to nejsou výlety a lenošení na slunci. „I když jsme byly na safari, kde nám servírovali antilopu, a zavítaly jsme také k úchvatným Viktoriiným vodopádům, volného času nám zbývalo opravdu hodně málo," řekla Kateřina Homolková.

Sama v lusacké části Chibolya vyučovala žáky alternativní školy základům matematiky, zeměpisu a také angličtině. „V této škole, založené hlavně na práci dobrovolníků, se vzdělává asi šedesát dětí, jejichž rodiče nemají peníze na to, aby jim platili studium," vysvětlila Katka. Ač se školné v Zambii platí až od takzvaného třetího vzdělávacího stupně, i nejmenším školákům musejí rodiče platit povinné uniformy, učebnice a další pomůcky. Ne všichni na to ale mají.

„S dětmi byla zábava, při hodinách nebyla nouze ani o překvapení. Hodně dlouho mi například trvalo, než jsem dětem vysvětlila, že žijí na africkém kontinentu. Mnohé si myslely, že jejich domovem je Amerika. Školáci ale nejsou hloupí, jen jim to zatím nikdo neřekl," zmínila dívka, jejíž studijní specializací je psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory.

Kromě výuky Kateřina ve škole připravovala pro děti i volnočasový program. Všichni si společně kreslili nebo hráli fotbal. „V Ng'ombe jsem navíc vedla dívčí klub. Každý den tam mají děti stejný vstávají ve čtyři nebo v pět hodin, zametou, připraví snídani, vyžehlí si školní uniformu… A po škole stejný koloběh nanovo. Mým cílem tedy bylo dopřát dívkám trochu oddechu," vysvětlila Kateřina Homolková.

„V dívčím klubu jsme se bavily o problematice AIDS, ale holky si vyzkoušely i roli modelek," doplnila studentka, která vedla i další kurz, v němž učila ženy středního věku číst a psát. V lusacké klinice pak jednou týdně pracovala v poradně pro lidi, kteří se nakazili virem HIV.

Při cestování mezi lusackými čtvrtěmi poznala Kateřina Homolková záludnosti zambijské veřejné dopravy. „Autobusy tam nejezdí na čas, ale vždy, když se naplní. Na zastávkách tedy stojí takzvaní conductoři, kteří na lidi hulákají cíl cesty. A když pak na jednom prostranství stojí třeba padesát autobusů, je to hodně divoké," přiblížila Jihočeška atmosféru na zambijských ulicích.

A tamní jídlo? Typickým pokrmem je nshima, tedy placka z kukuřičné mouky a vody. „Energeticky je hodně vydatná, takže Zambijci vystačí s plackou k snídani až do večeře. Jí se také hodně kuřat, vepřového i hovězího masa a zeleniny. Pochoutkou je samosa, trojúhelníčky z listového těsta s kousky zeleniny a brambor," zmínila Kateřina Homolková.

Do Afriky by se ráda zase vrátila. Další cesta je ale prozatím v nedohlednu, a tak teď chce Afričanům pomoci alespoň z dalekého jihu Čech. Zambijcům, kteří v Ng'ombe navštěvují kurz karate, chybějí kimona. A tak Kateřina oslovila Romana Kneifla z českokrumlovského Shotokan Karate Klubu, kterému se podařilo shromáždit asi stovku starších kimon. „Teď ještě musíme vyřešit, jak je do Zambie dostaneme," potvrdila Katka znovu své nadšení pro pomoc druhým.