Bez nosiče by dobrodruh cestu nezvládl

Dobrodružná cesta Jaroslava Tošnera za tlupami horských goril do Afriky pokračuje pátým dnem.

Cesta za nevšedními zážitky, kterou dobrodruh spojil s návštěvou pětiletého chlapečka jménem Abayisenga Felex z vesnice Mahoho ve Rwandě, jehož Jaroslav Tošner se svou rodinou na dálku adoptoval, začala 25. května loňského roku.

Co při putování na černý kontinent prožil, popisuje sám Jaroslav Tošner ve svém cestovatelském deníku.

Neděle 29. 5. 2011

Ráno je budíček zase v 5 hodin a hned po snídani vyrážím. Cestou do centrály parku potkáváme plno svátečně oblečených lidí (muži často i v obleku, ženy v nádherných různobarevných šatech) jdoucích do kostela. Rozruch na silnici způsobuje běžící skupina asi 15 lidí.

Když je dojíždíme, vidím, že někoho v běhu přenáší na nosítkách. Řidič Tom mi říká, že jde o někoho asi vážně nemocného, kterého se jeho rodina snaží co nejrychleji dopravit do nejbližšího zdravotnického zařízení, které ale může být vzdáleno i několik kilometrů. Takže taková rwandská záchranná služba.

Přijíždíme do centrály parku a po krátké debatě v kanceláři je rozhodnuto. Naše šestičlenná parta z Virunga Longe a mladý pár z Japonska dostává dnes skutečně přidělenou rodinu Susa. Je to skvělé, ale jak říká průvodce, bude to zabíračka. A byla.

Nejprve jedeme asi hodinu džípem. Cesta přes některé vesničky připomíná cestu kamenolomem, je to v podstatě skalnatá cesta, kde kameny vyčnívají i do půlmetrové výše. Na seřadišti tentokrát využívám služeb nosiče a netuším, že jsem právě udělal jeden z rozhodujících kroků, abych výstup zvládl. Jdeme opět nejdříve vzhůru do kopců, kolem bramborových políček.