Díky němu nejen, že v Českém Krumlově prosperovaly dva velké hotely, ale na nádvoří jednoho z nich, hotelu Růže, si mohli lidé také připomenout dva zakladatele samostatné Československé republiky, T. G. Masaryka a Eduarda Beneše. Od tohoto týdne už busty stojí v Českých Budějovicích, přesněji na zahradě vily KOH-I-NOOR Hardtmuth LAMEZAN.

„Tento akt je splněním přání zesnulého plukovníka Jana Horala, účastníka druhé světové války, jehož zásluhou byly busty v roce 2004 umístěny na nádvoří jeho českokrumlovského hotelu Růže," říká Karel Pokorný, iniciátor celé akce, který byl také dlouholetým přítelem Jana Horala a společně spolu každoročně pořádali v Českém Krumlově květnové koncerty k výročí konce II. světové války.

„Před takřka deseti lety byli u odhalení podobizen našich velikánů takoví hrdinové, jako generálové František Fajtl, František Peřina a Jiří Hartman a plukovníci Lubomír Úlehla a Milan Malý, kteří již také odešli do „leteckého nebe. Tímto letošním slavnostním aktem chceme na tomto místě a v tento významný den založit tradici každoročního projevení úcty a vděku všem statečným lidem, kteří se o vznik a svobodu naší republiky zasloužili," dodává Karel Pokorný. Obě historické busty pocházejí z dílny známého českého prvorepublikového sochaře, medailéra a malíře Josefa Pekárka, žáka Josefa Václava Myslbeka.

„Nesmírně si vážíme projevené důvěry, která nás zavazuje i do dalších let. Rozhodnutí o umístění bust na zahradu vily, patřící české společnosti, vnímám jako návrat k tradicím z první republiky a je vzhledem k historickým souvislostem zcela logické," komentoval událost generální ředitel KOH-I-NOOR Hardtmuth Vlastislav Bříza.

V březnu roku 2010 zavzpomínal pro Českokrumlovský deník Jan Horal na dobu a příběh dvou bust a na to, jak tato umělecká díla vlastně získal. Ani jedna už totiž neměla teoreticky vůbec existovat.

„Koupil jsem je v době totality," řekl Jan Horal. Za druhé světové války bojoval na straně západních spojenců, ale po válce, v souvislosti s nástupem komunistů k moci, z naší republiky emigroval. „Byl jsem tady odsouzen a nesměl jsem zpátky. Pak se ale najednou zčista jasna u mne v Götteborgu, kde jsem žil, objevili lidé ze Škodovky s tím, zdali bych byl ochoten převzít její obchodní zastoupení ve Švédsku. To jsem udělal. Na základě toho jsem dostal jak povolení ke vjezdu do Čech, tak i garanci, že se mi nic nestane," doplnil Jan Horal. Obě busty objevil právě v Čechách a ve chvíli, kdy se dozvěděl, že by mělo dojít k jejich roztavení, odkoupil je a za pomoci jednoho svého známého Angličana je dokázal propašovat za hranice.

Celou dobu svého pobytu v zahraničí až do pádu železné opony je měl u sebe. „Když jsem za panem Horalem jezdil do Monte Carla, spával jsem v posteli, nad kterou byla právě busta Masaryka," doplnil vzpomínky Horalův spolupracovník Karel Vald.

Když byly obě podobizny prezidentů postupně nainstalované na hotelové nádvoří, vzbudilo to i velkou nevoli některých rakouských a německých skupin. „Dokonce nám psali, že do Českého Krumlova přestanou jezdit," shrnul Karel Vald.