Chodci by se k autům do ulice nevešli

Možná už jen někdo si vzpomene, jak vypadalo ještě před necelými dvaceti lety zákoutí Horní ulice a tři domy táhnoucí se od náměstí vzhůru. Jsou to domy s čísly popisnými Náměstí Svornosti 4, Horní 157 a 158.

Ten první patří dnes soukromé firmě, horní dva pak Českokrumlovskému rozvojovému fondu. A v přízemích všech tří může návštěvník najít poměrně útulné a příjemné prodejny sýrů, zlata, hudebních nástrojů a knih a nad částí z nich, v patrech, byty.

„V době, kdy byla doprava v centru města řešena ještě zcela jinak a skrze centrum projížděly autobusy a nákladní automobily, by se Horní ulicí chodcům jen těžko procházelo a tak se někdy, tuším po válce, tyto domy propojily jedním společným průchodem,“ uvedl Miroslav Reitinger, ředitel Českokrumlovského rozvojového fondu.

„Na to já si ještě pamatuji, tady sedávávali kluci Červeňákovi s kytarami,“ zareagoval ve čtvrtek spontánně jeden ze zákazníků prodejny hudebních nástrojů a ukazoval směrem ke vchodu. Celý průchod nebýval moc příjemný ani na pohled, ani na chůzi. Jeho součástí byly veřejné záchodky, které každý cítil i na dost velkou vzdálenost.

Co se historie týče, asi nejzajímavější příběh se váže k nejspodnějšímu domu této části ulice, k nárožnímu domu na náměstí. Prvním dohledatelným majitelem prý býval v roce 1424 jakýsi Václav, druhým jménem snad Tlačiko. Mezi další majitele patřil zlatník Albrecht z Nových Hradů, od něhož dům koupil v roce 1520 řezník Martin.

Jedním z dalších majitelů byl o sedmdesát let později nakrátko i sekretář Petra Voka Martin Šurer. Ten se ale prý nakazil v Třeboni skvrnitým tyfem. Jak nemoc sílila, přepadly jej horečky a blouznil. Ve chvilkovém záchvatu údajně z domu vyběhl a skočil do studny mezi zámkem a pivovarem, kde se utopil.