Děti šly do Přísečné pozdravit vláček

Po delší době ve středu vyrazily děti z mateřinky v Přísečné na vycházku. Dovolilo jim to počasí, kdy bylo sice chladno, ale sluníčko příjemně svítilo.

„Ve větších mrazech děti ven nebereme. Máme strach z nachlazení a podobně. Když jsem se ale dneska podívala z okna a viděla, jak slunce pěkně svítí, řekla jsem si, že si musíme na procházku vyjít,“ řekla ředitelka školky Jana Urbanová.

10.30: Děti už jsou se svým dospělým doprovodem nastoupené kousek od školky, která stojí mimo ves na cestě do Českého Krumlova. Cílem procházky je Přísečná, do které jdeme zadní cestou přes koleje.

10.40: Okolí Přísečné je kouzelně bílé. Všude sníh, ve kterém jsou vidět stopy po nejrůznějších zvířatech. Dětem neunikly. První zvířátko na ně čeká při vstupu do Přísečné. Za plotem jednoho domu poskakuje pes. Dětičky ho hromadně zdraví. Evidentně už se znají, protože ho oslovují jménem. Pes pozdravy opětuje štěkáním.

10.42: Děti jsou naprosto vzorné. Nikdo nezlobí, nevybočuje z kolektivu. Skupinka poslušně pochoduje po dvojicích v řadě za sebou. „Samozřejmě mají občas roupy, ale myslím, že tady máme opravdu hodné děti. Také nás lidé chválí, když jedeme třeba autobusem nebo jsme někde v divadle. To je fajn,“ usmívá se Urbanová.

10.50: Všech patnáct dětí s obdivem kouká na projíždějící vlak. Akčně mu mávají, odpovědí je zahoukání. „To je ale rychlík,“ říká jeden klučina. „Už s ním někdo jel?“ ptá se Jana Urbanová. „Já,“ hlásí se jako jediná její kolegyně.

10.55: Družina do šál zakuklených děcek začíná směřovat zpátky do školky, kde je přece jenom teplo a hlavně se už blíží doba oběda. Některé děti neustále uklouzávají na ledu. Všechny jsou ale statečné, vidět není ani jediný náznak počínajícího brekotu. Jedna holčička si na zledovatělé cestě kleká a nevinně pokukuje po ostatních. „To nesmíš, vždyť z tebe bude sněhulák,“ staví ji zpátky na nohy Urbanová.

11.00: V dálce je opět vidět vlak, což u dětí vzbuzuje pozornost. Mávají mu na pozdrav. „Ten je ale pěkný,“ říká jeden chlapec. „Už ho ale nevidím,“ koukám smutně do dálky, kde vlak zmizel.

11.05: „Je vám zima?“ ptá se Urbanová dětí. „Joooo,“ ozývá se takřka sborově. „A máte hlad?“ Tady se už odpovědi rozcházejí. Převažuje ale kladná. „Já nemám,“ říká klučina. „Jen počkej, až uvidíš polévku na talíři,“ má jasno ředitelka.

11.10: Děti jsou už jen pár metrů od svého druhého domova. Jenomže na cestě je čeká ještě jedna nebezpečná překážka, na kterou si musí dát pozor – koleje. Skupinka se zastavuje. Vystupuje z ní jeden chlapec, evidentně vůdčí typ. Rozhlíží se ze strany na stranu a po chvíli dává signál, že je bezpečno. „Vlak nejede, můžeme jít,“ hlásí.

11.15: Děti jsou provětrané, vymrzlé, některým visí u nosu nudle. Vycházka se jim ale líbila. Teď se jen převléknout, umýt ruce a těšit se na oběd. Na jídelníčku je rajská omáčka s polévkou.

V Mateřské škole Přísečná se děti nenudí. Pro nic za nic si tato mateřinka nevysloužila přízvisko „akční“. Vycházky jsou běžnou náplní dopoledne, i když teď v zimních měsících tak časté nejsou. Děti občas vyrážejí i mimo svoji obec.

„Byli jsme třeba na otáčivém hledišti v Krumlově, také na otáčivém hledišti v Týně nad Vltavou, v zoologické zahradě v Hluboké, v Borovanech a tak dále,“ nastínila Urbanová.

Výlety ale nikdy netrvají celý den. Důvod je jednoduchý – děti mají svůj režim, který dodržují. „Mají svačinku, pak je nějaká činnost, oběd, odpočinek a tak. Jsou ještě malé na celodenní akce. Polodenním se ale vůbec nebráníme,“ ujistila ředitelka Jana Urbanová.