Duchovní centrum města, Prelatura

Je to takřka pohádkově čarokrásný komplex, jehož nádvoří si svojí podobou nezadá s nádvořím lecjakého zámečku.

Prelaturu najdeme v Horní ulici pod číslem popisným 155. Velmi zajímavé je, jak společně s kostelem svatého Víta na jedné straně a navazujícími jezuitskými kolejemi, dnes Hotelem Růže a budovou Regionálního muzea na straně druhé, tvoří dohromady takřka jednolitý celek. Ten stojí zrcadlově obrácen proti komplexu českokrumlovského hradu a zámku.

Dohromady svým tvarem tvoří oba tyto komplexy, každý na jednom břehu řeky, skoro až tvar monády, tedy ezoterického znaku jednoty. Vpředu věž, za ní několik budov spojených dohromady. Jak u zámku, tak u Prelatury. Na zámku tvoří předpolí věže plocha prvního nádvoří, ve městě před věží najdeme náměstí Svornosti, opravdu takřka dokonalý zrcadlový odraz a snad i stavěný s tímto záměrem.

Historický vývoj tomu odpovídá. Jeden břeh Vltavy zdobil znak moci světské – zámek. Druhý břeh znak moci duchovní, rozměrem jen o málo menší komplex patřící vzdělancům, duchovní elitě a studentům.

Jak praví listinné zápisy, zakoupil farář Rostislav z Bílka ve městě Krumlově v roce 1406 dva domy, podle všeho k tomu účelu, aby byla rozšířena zdejší fara. Tak vznikl zárodek současného komplexu. Jeho součástí byla kovárna a později i pivovar společně s výčepem. Aby nekonkuroval pivovaru městskému, směli jej využívat pouze zaměstnanci a poddaní prelatury.

Prelaturu v roce 1611 vyplenili a poničili protestanti. Když se postupně opravila a byla rozšířena, zasáhl několikrát červený kohout. První z výrazných požárů vypukl podle kronik druhého června roku 1652. Pivovar jako takový prý vyhořel celkem šestkrát. Druhého března roku 1768 ve dvě hodiny začalo nad prelátním pivovarem hořet zase, ale to už se plameny rozšířily ještě na vedlejší jezuitskou kolej a semináře.

„Bylo a je to opravdu centrum vzdělanosti ve městě,“ souhlasí ředitelka Městské knihovny Karla Votřelová a s ní i mnozí čtenáři, pro které je návštěva knihovny v posledních letech často jediným důvodem návštěvy historického centra Českého Krumlova.

Mezi historicky nejvýraznější osobnosti spojené s Prelaturou patří Jiří Bílek z Bílenberku a Bohuslav Balbín. Toho si možná ze školních lavic pamatujeme jako autora vlastenecké Obrany jazyka slovanského, zvláště pak českého. Patřil k jezuitům a vyučoval v jezuitských kolejích v Třeboni, Brně, Jičíně, Jindřichově Hradci, Českém Krumlově a Praze.

Jiří Bílek z Bílenberku se v pobělohorské době velmi zastával české menšiny v tehdejším spíše německém Krumlově. Jeho připomíná pamětní deska na fasádě domu v Horní ulici.