Miloslav Hüttner, trenér a správce loučovického fotbalového areálu. V současnosti v něm působí 87 dospělých a 42 dorostenců. Nepostradatelnou duší loučovického Vltavanu je například bývalý gólman, nyní dlouholetý trenér mládeže, člen výkonného výboru a správce fotbalového areálu, Miloslav Hüttner (56 let).

Co pro vás znamená loučovický fotbal?
Momentálně všechno. Přináší mi nervy (smích). Ale ne. Víc radostí, než starostí a nervy jsou samozřejmě u každého sportu. Radost mám z toho, že se nám daří práce s dětmi. Teď se dokonce více zapojili i rodiče, což děti velmi povzbuzuje, když rodiče chodí na fotbaly, fandí. Děti se potom ke kopané jinak stavějí, víc se snaží a mají z kopané větší radost.
A mezi ty starosti patří údržba areálu, shánění peněz, dohady s úředníky o financích… A hráči? No, tak ti zlobí pořád. To by byli špatní hráči, kdyby nezlobili, protože ti hodní toho většinou moc nedokázali.

Vy sám se věnujete fotbalu od kdy?
Od dětství. Pocházím z Hořic na Šumavě, hřiště jsme měli hned za domem. Takže jen co jsem se naučil chodit, kopali jsme do míče. Do Loučovic jsem se přiženil v roce 1983. Jsem brankář, nechtělo se mi moc běhat…(smích). A při tom chytání jsem dělal i trenéra přípravky, žáků i dorostenců. Teď mám na starosti žáky. A k tomu správcuji už takových téměř dvacet let.

Za tu dobu jste potkal množství do fotbalu zapálených lidí. Kdo z nich vám nejvýrazněji uvízl v paměti?
Lidí, kterých se zasloužilo o loučovickou kopanou, byla spousta. Musím se ale zmínit o dvou z nich, díky kterým tady máme takový fotbalový areál, který nám mohou mnozí závidět. Za socialismu to byl pan Čestmír Sobotka, což byl člověk, který tehdy dokázal sehnat nemožné. To, jak je areál založený, je jeho práce. V minulosti kopanou navíc mocně podporovala fabrika, papírny byly pro Loučovice veliký zdroj peněz.
A druhý člověk, který rozjel v areálu novou epochu díky rekonstrukci kabin a modernímu vybavení, byl Vladimír Šlégr. Navíc činnosti klubu nastavil určité parametry, díky nimž fotbalový klub drží pohromadě. Za to bych mu chtěl veřejně poděkovat. K nám jezdí ligoví hráči na soustředění nebo mezinárodní turnaj a říkají, že takové vybavení nemají mnohé divizní a prvoligové manšafty. Areál je po finanční stránce soběstačný, vyděláváme na jeho provoz.

Co byste fotbalovému klubu popřál k jeho výročí?
Samozřejmě dostatek financí a sportovní úspěchy – to se nám s mládeží docela daří. A aby se nám podařilo dotáhnout do konce dlouhodobý problém s náhradním hřištěm tam, kde je dnes škvára, kterou bychom chtěli nahradit trávou.
A pak bych Loučovicím přál co nejvíce dalších let činnosti klubu. Fotbal se však v Loučovicích hraje dál a hrát se bude.

Více čtěte ve středečním vydání Českokrumlovského deníku.