Muzikant Tomáš Kohout je v Krumlově šťastný

Tomáš Kohout alias Necrocock je v hudebním světě známou osobou. Jméno si před dvaceti lety udělal v legendární metalové kapele Master´s Hammer, která zaznamenala veliký úspěch hlavně v zahraničí, kde je dodnes jednou z nejznámějších a nejobdivovanějších tuzemských kapel.

Ačkoliv Kohout pochází z Prahy, v Českém Krumlově je jako doma. Navštěvuje ho několikrát za rok. Je to obrovská láska na celý život, jak sám říká.

Čím si tě Český Krumlov tak získal? Jak často toto město navštěvuješ?

Neskutečnou atmosférou. Po dni, kdy jsem poprvé město navštívil, už nic nebylo jako dřív. Krumlov dýchá kouzelnou atmosférou, jejíž obdobu jsem neucítil nikde jinde ve světě. Už jak do města přijíždím od Domoradic a vidím věže zámku, zmocní se mě úžasný slavnostní pocit. Většinou tam jezdívám tak třikrát do roka. Je to obrovská láska na celý život.

Máš podobný vztah i k jiným místům v České republice?

Takhle silný určitě ne. Možná trošku Krkonoše, ale k náklonnosti ke Krumlovu to nelze přirovnat. Český Krumlov, to je magie. Cítím se tam vždy maximálně šťastný.

Jsi vášnivý cestovatel. Při svých toulkách světem získáváš různé inspirace pro svoji tvorbu. Dá se to říct i o Českém Krumlově?

Nevím, možná podvědomě. Kolikrát mě tam něco napadne, tak nápad zabroukám do záznamníku v mobilu. Pak to doma nějak zpracuji.

Vyhledáváš si tu svá méně známá místečka, nebo obcházíš turisticky frekventované objekty a místa?

Vždycky si dám smažený tvarůžky a řezanýho Eggenberga Na Louži. Nikdy nevynechám pečená žebra v Papasu. Jen škoda, že tam už nepálí v aromalampičce vonný olejíček Orient, který tam dotvářel prima gastro zážitek v dobách, kdy jsem začal navštěvovat Český Krumlov především jako gastroturista. Vždycky navštívíme Miroslava Párala na Fortně, miluji prostory Svatováclavských sklepů pod zámkem s jeho expozicemi.

Prima je také Máselnice a Egon Schiele Art Centrum, když je tam něco zajímavého. Miluji noční procházky mrazivou, sněžnou nocí kolem řeky, po které se zase v létě rád projíždím na gumové duši. Pokaždé ve městě objevím něco nového, co mě nadchne, jako třeba teď naposledy barokní ohňostroj. K ránu většinou končím v gotickém srubu Bába a probouzím se v postelích na Parkáně, kde mám oblíbené penzionky.

Máš slabost pro Asiatky. Není to také jeden z důvodů tvých sympatií vůči Českému Krumlovu?

Je fakt, že je to jedna z věcí, která u mě přidává městu na atraktivitě. Je nádherné, dát si na náměstí nějaký drink a kochat se krásou mladých Japonek.

Do Asie jezdíš mimo jiné i za takzvanou sexuální turistikou. Můžeš vysvětlit, co znamená termín bukkake, kterému jsi zasvětil i poslední řadové album tvého hudebního projektu Kaviar Kavalier?

Je to starý japonský sexuální rituál, při němž aktérka pije velké množství ejakulátu.

A co tě na dívkách z Asie přitahuje nejvíce?

Veselost, roztomilost a přirozená submise.

Líbí se ti celkově i tamní kultura? Kde všude jsi tam byl?

Vietnam, Malajsie, Singapur, Brunej, Thajsko, Hong Kong, Borneo. Mám rád budhistické prostředí, plné barev, vůní, skvělých jídel, kde člověk může zažít snad úlně všechno. Oproti evropské šedi je to skvělý a příjemný kontrast.

Navštěvuješ i jiné země, kontinenty?

Navštívil jsem párkrát Jižní Ameriku a Afriku, ale teď už mě to táhne jen do jihovýchodní Asie.

K erotice máš blízko. Nedávno jsi mi říkal, že tvoříš kromě filmové hudby i hudbu pro pornofilmy. Jak se člověk k takové práci dostane?

Dohodil mi to kdysi kámoš, který pro ně dělá překlady. Není to ale nic zajímavého k bavení.

Je tvorba muziky pro takový druh filmů něčím specifická?

Vůbec bych v tom nehledal nějaké umění. Většinou používám odpad, který mi vzniká při jiné práci. Mám rád, když je hudba k pornu taková rajcovně sladkobolná, že se konzument může do aktérek až zamilovat. Mám rád, když je to pomalé, rytmické a hodně easy (jednoduché, pozn. red.).

Dokáží tě tyto lehtivé snímky vlastně ještě vzrušit, nebo jsi proti nim už imunní?

Ale jo. Mám to pořád docela rád. Hlavně amatérské bukkake a fetish filmy.

Práce pornoherce tě neláká?

Ani náhodou. Nemám na to fyzicky, ani fyziognomicky. Jsem už dneska hrozně líný a bez prášků nedám ani ránu. Myslím, že je to stejně jedna z nejnudnějších prací vůbec a také mě nikdy nebavila těžká dřina.

Kromě erotiky a cestování máš rád samozřejmě muziku. Působíš v legendárních Master´s Hammer. Není pro tebe trošku překvapením poměrně velký úspěch této kapely v zahraničí?

No, už jsem si na to zvykl. Určitě je zajímavé, že česky zpívající kapela okouzlila ty mraky lidí venku. Asi pro ně bude čeština dost exotická, ale spíš je asi nejvíc oslovila celková atmosféra a to, že jsme to vždycky dělali trochu jinak.

Aktuálně jsi vydal nahrávku Lesní hudba pod hlavičkou projektu Necrocock. Je to příjemná a pohodová muzika. Opravdu se nabízí na poslech při toulkách lesem. Proč zrovna texty zasvěcené lesní říši?

Lesem jsem fascinován odjakživa a bylo jen otázkou času, kdy ho svojí hudbou oslavím. V lese jsem vyrůstal a můj strýc, myslivec, kterému je album zasvěceno, mne naučil naslouchat řeči lesa a mít ho rád. Lesní hudba je pomalá, valící se muzika plná kytarových hradeb, lesních rohů, řevu jelenů a atmosféry podivných nočních lovů.

Kdysi jsi pracoval v krematoriu. Můžeš zmínit nějaký vyloženě silný zážitek?

Já tam dělal jen kraťounce, abych nasál atmosféru během tvorby mého alba Praktiky pohřebních ústavů. Vybavuji si ještě staré, skoro rozpadající se pece z doby natáčení Spalovače Mrtvol Juraje Herze. Jednou nám tam během kremace zesnulého vybuchl jeho kardiostimulátor a ten masivní výbuch rozvalil kus pece. Začalo tam hořet a málem jsme se všichni udusili. Doteď si vybavuji štiplavý kouř naplňující mé plíce a hysterii provázející stahování mé průdušnice. Uf , všechno se mi to teď vrací.