Člověk měl až dojem, jako by pes a jeho pán splynuli v jednu bytost. A šťastná radost psa, že nezklamal páníčka svým výkonem, byla až dojemná.

V sobotu totiž areál kynologické organizace patřil druhému ročníku Obranářského závodu psů O pohár starosty města Kaplice. Z toho vyplývá, že psi, kteří tu předváděli svou poslušnost a dovednosti, nebyli malí domácí mazlíčci. Většinou před diváky defilovali němečtí ovčáci. A na slovo poslouchali i celkem křehká stvoření, například třináctiletou Janu Hořejší z Lišova. Během soutěže se této dvojici dařilo, až do okamžiku, kdy fena Niki sklouzla po mokré dřevěné překážce typu A a spadla, místo toho, aby ji hladce překonala na druhou stranu. „Byla to moje chyba, že jsem ji na ni špatně navedla. Bála jsem se, jestli si neublížila, protože si narazila packu. I když Niki bolest umí potlačit. Ale dopadlo to dobře. S jejím výkonem jsem spokojená,“ svěřila se Jana Hořejší. „Jsme na sobě závislé, ona je skoro jako moje druhá máma – dává na mě bedlivý pozor.“

V Kaplici soutěžilo dvanáct psů. Osm v kategorii ZVV1 – čili podle českého národního zkušebního řádu, a čtyři psi v kategorii IPO 3 – podle mezinárodního zkušebního řádu.

„Rozdíl mezi nimi je v provedení cviků. Kategorie IPO 3 je náročnější. Dnes jsou tu psi všestranní a soutěží v poslušnosti a obraně,“ vysvětlil Václav Klimeš z pořádájící místní kynologické organizace. Soutěže se může zúčastnit kdokoliv, ale musí být členem Českomoravského kynologického svazu. Jednotlivých závodů je během roku několik a v závěru roku je určen celkový vítěz. Z Českokrumlovska se sobotní kaplické soutěže zúčastnili čtyři psovodi.

„Psi jdou při soutěži bez vodítka a většinou bez povelů. Pes se přitom neustále musí držet svého pána, neustále ho musí sledovat a reagovat na jeho pohyb. Psovod po ploše jde předepsanou krokovou variaci, sám si musí v hlavě počítat a pamatovat kroky, musí vědět jak jdou jednotlivé cviky za sebou. Spolu s ním přesně kroky odpočítává a provedení cviků sleduje rozhodčí.“

Pes musel být neustále u pánovy nohy. Když psovod zrychlil, musel přidat do kroku i pes, naopak, když psovod zpomalil, pomaličku vedle něho kráčel i pes. Hned na začátku se vždy nečekaně ozval výstřel, a i když někdo z přihlížejících leknutím nadskočil, se psem to nemělo ani hnout. Nechyběl ani přechod kladiny a aport ztížený ještě o skok přes metrovou překážku či skok šplhem přes překážku ve tvaru písmene A.

Trochu překvapilo, kolik bylo mezi soutěžícími žen. „Je to pravda. Dřív byly ženy na cvičišti výjimkou a dnes je tomu naopak. A proč ne, je to hezký sport,“ řekl Václav Klimeš a vzápětí zaúpěl, když spatřil, jak právě jedné dívce zkazil její pes vzornou prezentaci, protože se při aportu nevrátil zpět opět šplhem přes áčko.

„Nepřekvapilo mě to. Dobře vím, že se mu moc skákat nechce,“ nebrala to nijak tragicky Michala Hovorková z Českého Krumlova, která se svým šestiletým psem Gallem pracuje od doby, kdy byl ještě maličký. Jednoduché to s ním ale nemá. „Je dominantní, protože přece jenom je to pes, tak dá docela práci. Ale do ničeho ho nenutím, snažím se pracovat s ním tak, aby ho to bavilo. Doma máme dva psy. Druhý patří mamce, která mě k tomu přivedla.“