Při vstupu na baštu hrozí návštěvníkům hradu pád

Takzvaná dělostřelecká bašta neustále přitahuje turisty, kteří míří na Dívčí kámen. Důvod je jednoduchý, z tohoto místa se nabízí nový a naprosto úchvatný pohled na okolí památky ležící nedaleko Třísova.

Problémem ale je, že se jedná o velice nebezpečné místo, ze kterého hrozí pád. Správa hradu je tedy zásadně proti, aby tam kdokoliv vylézal. Příští rok ale bude všechno jinak. Dělostřelecká bašta bude zpřístupněná a Dívčí kámen tak bude mít další opravdu lákavý tahák na turisty.

„Dostali jsme zhruba půlmilionovou dotaci na zabezpečení dělostřelecké bašty, která se nachází po pravé straně, když se na památku přichází zespoda. Je to místo, které lidi přitahuje. Jenomže je hrozně nebezpečné. Je to jako stát na střeše mrakodrapu, kde není zábradlí,“ přirovnal Josef Troup, starosta Křemže, pod kterou hradní zřícenina spadá. „Celá bašta by měla být bezpečně ohrazena a zpřístupněna.“

Proto správkyně Dívčího kamene Zdeňka Tučková okamžitě, když někoho vidí, jak se tam snaží dostat, vyhání. „Samozřejmě nevím, jak to vypadá mimo sezonu, když tam nejsem, ale v sezoně se tomu snažím, zabránit,“ řekla Tučková. Podle ní by se na zpřístupnění dělostřelecké bašty mohlo začít pracovat už v březnu či dubnu.

„Příští rok se ponese v duchu Rožmberského roku. A hrad leží na té rožmberské trase. Je tedy dobře, že bude toto místo zpřístupněno. Nabízí se z něho opravdu krásný a unikátní pohled, který bude zážitkem. Věřím, že to lidé ocení,“ řekla kastelánka Tučková.

O Dívčí kámen je pečováno s pravou láskou

Do čtrnáctého století sahá historie jedné z nejvýraznějších a nejkouzelnějších památek českokrumlovského regionu – Dívčího kamene u osady Třísov.

Pro někoho pouze kupa kamení, pro jiného magické místo. V každém případě se jedná o jednu z největších hradních zřícenin v celých Čechách. Není tedy divu, že turisty láká k výletům. O to víc za poslední roky, kdy ho spravuje Zdeňka Tučková, která se snaží za pomoci vlastníka, tedy městyse Křemže, památku za každou cenu zachránit.

Mohutnou stavbu se před více než šesti sty lety rozhodli postavit bratři Petr, Jošt, Oldřich a Jan, synové Petra I. z Rožmberka. Císař Karel IV. jim udělil povolení roku 1349, nedlouho na to hrad stál. Měl vojenskou a správní funkci. Náklady na jeho provoz byly ale příliš vysoké, až došlo začátkem 16. století k jeho opuštění. Osiřelý hrad začali rozebírat lidé, kteří si z jeho kamenů postavili vlastní domy.

Po několik století byla stavba bez života. Chátrala a pomalu prohrávala svůj boj s časem. Sem tam na ní zabloudili trampové, nebo místní lidé, kteří si vyšli na procházku. Začátkem tohoto tisíciletí se ale o zřícenině začínalo mluvit čím dál hlasitěji. Stojaté vody rozčeřila Zdeňka Tučková z Písku. Ta se do Dívčího kamene zamilovala natolik, že začala aktivně bojovat za jeho záchranu.

„V roce 2002 jsem se utrhla. Sebrala jsem se a na rok jsem vyrazila do Ameriky. Když jsem se vrátila, přemýšlela jsem, co budu dělat. Kamarád mi řekl, ať si najdu nějaký hrad či zříceninu, o který bych se mohla starat. Že prý na mě někde něco čeká,“ zavzpomínala Zdeňka Tučková. Tehdy si vzala mapu, pustila se do odborné četby a začala pátrat po zříceninách a dalších památkách. „Vzala jsem auto a jednu po druhé objela. Pak jsem narazila na Dívčí kámen a bylo to jasné. To místo si mě naprosto získalo!“ řekla Tučková.

Podle jejích slov to byla láska na první pohled. Jenomže jak později zjistila, dostat takovou stavbu do péče, není vůbec jednoduché.

„Inženýrka Tučková se tehdy Dívčím kamenem opravdu nadchla. Přišla za námi, že by se o něj strašně ráda starala. Že by sháněla prostředky na jeho záchranu. Chtěla to místo zkulturnit. Jenomže Dívčí kámen byl tehdy majetkem státu,“ řekl křemežský starosta Josef Troup. „Samozřejmě nebylo možné jí zříceninu pronajmout, nebo ji na ni dokonce převést.“

Nakonec se Tučková dozvěděla, že by bylo ideální, kdyby se památka přepsala na obec, pod kterou spadá, tedy Křemži.

„Samozřejmě se zdá, že Dívčí kámen spadá pod Holubov, který je blíže. Území, kde hrad stojí ale vždycky patřilo pod Křemži. Tučková tehdy načrtla své plány a poprosila obec, zda by si to nechtěla vzít do svého majetku,“ řekl Troup.

Jenomže situace nebyla tak jednoduchá, jak se může na první pohled zdát. „Bylo to diskutabilní. Věděli jsme, že je to trošku danajský dar. Bylo nám jasné, že s tím bude hodně starostí. Nakonec jsme se ale pro převod rozhodli,“ zmínil Troup. K tomu došlo v roce 2005.

Samotné začátky nové kapitoly historie Dívčího kamene také nebyly nejjednodušší. Na památce se začalo vybírat vstupné, a to se některým lidem moc nelíbilo.

„Výletníci, kteří se na památku přijeli podívat, se vstupem neměli problém. Správkyně se je snažila informovat, že ty peníze nejsou pro to, aby na nich někdo zbohatnul. Nelíbilo se to ale některým místním lidem, kteří byli zvyklí, že si třeba v neděli vyjdou na Dívčí kámen na procházku. A najednou po nich chtěl někdo zaplatit,“ řekl starosta Křemže.

Tučková se do své funkce správkyně pustila naplno. Začala intenzivně shánět dotace, aby splnila své cíle. „Je opravdu vidět, že se tam za těch pár let opravdu leccos udělalo. Když to vezmu zpátky, tak se každý rok podařilo sehnat minimálně půl milionu korun. První vlaštovkou byla v roce 2007 konzervace zdi druhé vstupní brány,“ řekl Josef Troup.

O rok později mohl vzniknou díky grantu Ministerstva kultury bezpečnostní pochozí ochoz se zábradlím v místě původní strážní věže. Díky tomu se výrazně zvýšila bezpečnost hradu.

V minulém roce byla zakonzervována severní stěna severní zdi vstupu do východního paláce. Dotaci se podařilo získat z Ministerstva kultury z Programu záchrany architektonického dědictví.

V roce příštím pak dojde ke zpřístupnění dělostřelecké bašty.

Za posledních pět let také výrazně vzrostl zájem turistů o Dívčí kámen. Ti si začínají této krásné památky všímat čím dál tím více. Ze zříceniny se stává respektované místo, které je příjemným cílem návštěvníků. Malebné prostředí láká i ke svatbám. Své „ano“ si zde řekla už nejedna dvojice.

K Dívčímu kameni také patří kulturní akce. Za podpory grantu na kulturu se na hradě konají různé koncerty, divadelní vystoupení a další zajímavé záležitosti. Dívčí kámen prostě v posledních letech žije naplno. A jak to tak vypadá, není důvod nevěřit, že tomu tak nebude i nadále. Zdeňka Tučková je stále velikým nadšencem. I když už prvotní zamilovanost vyprchala, jak sama zmínila.

„Je to opravdu, jako když je člověk zamilovaný. Nadšení pochopitelně muselo přejít. Dnes je to hlavně o silné vůli a výdrži. Nadšení nahradily zkušenosti. Vím, jakým způsobem shánět granty a tak dále. Je to dobrodružství, které dělám pořád ráda,“ řekla Tučková.

Lidé chodí pozdravit menhir

Lidi na Dívčím kameni přitahuje i místní menhir. Podle odborníků má léčebné účinky. Pomoci by měl například při problémech se srdcem. Muži ale mají smůlu. Údajně působí jen na ženy.

I kamen, který je pro mnoho lidí důležitý, se může stát obětí vandalů. Ti ho minulý rok z Dívčího kamene shodili. Tím ho připravili o jeho moc. Naštěstí se menhir podařilo dostat zpátky na své místo. A tím i jeho ztracenou sílu.

Známá pověst o skřítkovi

Mohutné kýchnutí uslyšel sedlák, který si jednoho dne zašel na Dívčí kámen pro kámen na stavbu svého domu. „Pozdrav pánbůh,“ řekl tehdy sedlák. Věděl totiž, že když takto na kýchnutí v okolí zříceniny odpoví, zjeví se mu poklad. Ale nestalo se tak. Místo toho se ozvalo další kýchnutí. Muž znovu odpověděl a zase nic.

Až mu nakonec došla trpělivost. Místo kýchnutí se začal ozývat smích. V tu chvíli se objevil průvod skřítků, kteří se proměnili v divokou zvěř. Ta začala na sedláka útočit. Není divu, že omdlel. Když se o něco později probudil, byl už sám. Nasedl na svůj povoz a uháněl do vesnice.