Místní lidé vzpomínají, kolik na to tenkrát padlo dřeva z tehdejšího lesního závodu Jaronín. Další kusy kláštera se proměnily pomocí sádry a novoduru.

Brložská kronikářka Anna Vejvarová, učitelka na zdejší škole, o tom psala: „Několik měsíců před natáčením pracovaly skupiny místních tesařů a pomocných dělníků na Kuklově, aby proměnily zříceninu bývalého kláštera v zemanskou středověkou tvrz.“

Přibyla tu hradní síň, dřevěná schodiště a zábradlí, roubená maskovaná studna na nádvoří, ochranné valy, ploty z proutí a hlavně kovárna s veškerým dobovým vybavením. Velkou pozornost poutaly kulaté úly vydlabané z jednoho kusu kmene. „Těch úlů tam byla spousta,“ utkvělo brložské matrikářce Daně Sklářové.

Musela sušit seno

Štáb samozřejmě najímal v blízkém Brloze domorodce do komparzu. „Ve filmu hraje shrbená teta Bolová, s hustě zarostlými tvářemi Josef Bol, Jan Podroužek a typická postava kováře V. Záruby,“ píše tehdejší kronikářka Vejvarová, jejíž dnešní následovnice Marta Tomanová také měla málem malou roli. Filmaři se ohlíželi po dívenkách s delšími vlasy.

„Vlasy jsem měla asi po ramena, ale nehrála jsem tam, mamka mě tenkrát nepustila. Musela jsem sušit seno,“ ještě zpětně lituje Marta Tomanová, která se později chodila na natáčení alespoň dívat. Dívky, které za zpěvu jdou ve filmu v letničním procesí, přijížděly nakonec na Kuklov ze Lhenic a okolí.

Psi pohraničníků

Ve filmu vystupují v hojné míře také zvířata – koně a psi. Koně byli ustájeni v místním JZD. Psi mimo jiné roztrhají postavu Armina, kterou dostal Jan Kačer, jeden z mála dosud žijících herců z filmu. Kačer musel kvůli roli fanatického rytíře zhubnout 11 kilogramů. „Psy vozili z chovné stanice od Pohraniční stráže. Jeden voják je tu pořád hlídal, aby se jim při natáčení nic nestalo,“ vzpomíná Václav Stanko, také komparzista.

Údolí včel vznikalo v jižních Čechách také v okolí Prachatic, konkrétně v Kandlově mlýnu, a v Chlumu u Volar. Mořské scény pocházejí od Baltického moře. Točilo se v polské Jestrabie Gorce a Marlborku, další scény filmaři vytvořili v jižním Prusku. Podle matrikářky Marty Tomanové znamená pro jihočeskou obec Brloh film Údolí včel kousek novodobé historie. „Asi před třemi lety jsme si film pustili v kulisách kláštera. Byla tma, ta hudba, běhal mi mráz po zádech,“ svěřila se kronikářka Tomanová. A matrikářka Dana Sklářová dodala, že tam, kde se ženil pán z Vlkova, chtějí mít novomanželé svatby dodnes.

Vláčil mi řekl, abych se tvářil, jako bych vypil deset litrů vína

Václavu Stankovi bylo v roce 1967 třiadvacet let, když si ho produkce vlastně náhodně vybrala do komparzu historického velkofilmu Údolí včel. „Vrátil jsem se zrovna z vojny, dělal jsem v místním družstvu. Oslovili mě tenkrát filmaři, jestli bych si nechtěl zahrát ve filmu,“ tak se to podle Stanka seběhlo. Ve filmu se objevuje více vesničanů z Brloha, ale prakticky všichni už jsou po smrti.

Ve filmu měl Václav Stanko vcelku jednoduchou úlohu. V kostýmu měl jen sedět za svatebním stolem, za nímž je mladá Lenora v podání Jany Hájkové, kterou si vzal starý pán z Vlkova. Toho ztvárnil Zdeněk Kryzánek, dalo by se říct oblíbený Vláčilův herec. V jiném historickém „opusu“ Marketa Lazarová (Deník o něm psal na tomto místě loni v listopadu) ztělesnil hejtmana Pivo.

Režisér Vláčil udílel pokyny i Václavu Stankovi. „Řekl mi, abych se tvářil jako po deseti litrech vína. Odpověděl jsem mu, že kdybych to vypil, tak bych u svatebního stolu neseděl, ale ležel,“ řekl tehdy mladý muž a dnes osmašedesátiletý senior.

Samotné natáčení, od něhož uplynulo bezmála půlstoletí, si pamatuje jako dlouhé čekání, kvůli kterému strávil u filmu dva dny. „Jeden den se pořádně netočilo, druhý den to trvalo asi půl hodiny,“ řekl Stanko, který si už nevybavuje, jak vysoký tenkrát dostal honorář. „Nebylo to nic moc,“ usmál se.
Ve filmu se samozřejmě pozná, ale pokud se na příběh dívá s někým jiným, musí na sebe prstem upozornit. „Já vím, kde tam jsem. Je to ale jen pár vteřin.“