Esesmani 7. nebo 8. května při svém útěku zabili pět mladých mužů ze Soběnova a okolí.

„Byli to mladíci ve věku od dvaceti do 35 let," líčí znalec historie Pavel Mörtl z Č. Budějovic. „Esesmani je chytili poblíž osady Malče u Malše, asi dva kilometry od Soběnova." Údajně tam mladíky přilákala střelba a z nezkušenosti padli přímo na esesmany ustupující od kaplického nádraží na Besednici a dále na Trhové Sviny. „Esesmani jich chytili původně šest," líčí Pavel Mörtl. „Jeden z nich ale neměl zbraň, tak ho jenom zmlátili do bezvědomí a nechali být. Ten přežil."

Jenomže ostatní měli u sebe nějaké pistole, a to se jim stalo osudným. Esesmani je vzali s sebou. „Podle jedné vzpomínkové verze byli vlečeni se svázanýma rukama na laně za automobilem či tankem přes Besednici do Trhových Svinů a dále do Nových Hradů," doplnil Pavel Mörtl.

A u první rakouské vesničky Pyhrabruck mladíky zastřelili ranou do týla. „Svědkem tohoto vraždění byl jeden rakouský občan. Ten popisoval, že esesmani mladíky stříleli na skále v lesíku za obcí a shazovali dolů. Poté ho esesmani přinutili vykopat společný hrob a zabité tam uložit," pokračoval Pavel Mörtl. Esesmani pak táhli dál do Rakouska. A to, aniž to tušili, de facto vstříc Rudé armádě.

Na události těch smutných dní vzpomíná šestaosmdesátiletá Marie Stejskalová ze Soběnova, které tehdy bylo 16 let.
„Chytili je u silnice, co vede z Pořešína do Besednice. Ti kluci tam jeli na kolech. Vím to, protože ze Soběnova na Bídu vedla cestička mezi poli a my ten den na poli pracovali. Vypichovali jsme bodlák z ovsa. A viděli jsme, jak ti kluci jedou na kolech tím směrem," vzpomíná Marie Stejskalová. „U Bídy se k nim zřejmě přidali další. Některé z těch kluků jsem znala. Třeba ten Bohoušek Orholz byl hezký kluk, kamarádila jsem s jeho sestrou Miladou, která byla o rok starší." Příslušníci SS popravili Miroslava Kotka, Bohumila Orholze, Františka Pessingera, Petra Trajera a Františka Wortnera.

„Otec Františka Wortnera byl švec, chodívali jsme k němu. Ten po tom pořád šel a pátral, co se s chlapci stalo, až se mu podařilo zjistit, kde byli zastřeleni. Takže došlo k exhumaci a pak se tady v Soběnově konal asi po roce či dvou pohřeb. Byla jsme čtyři děvčata, která u rakví stála v krojích spolu se dvěma Sokoly z Besednice. Ty kroje jsme posháněly a daly dohromady jak se dalo, červenou sukni a blůzu, jenom kamarádka Helenka měla na sobě pravý kyjevský kroj. Konalo se to na návsi u pomníku – to bylo lidí…"

Více čtěte v pondělním Vydání Českokrumlovského deníku.