Stačí vatelín, látka, kousek
 drátu. A Ferda je jako živý

Výtvarnictví bere Ivana Kovacsová z Rožmitálu na Šumavě jako své hobby. Schopnost rozdávat svými výtvory radost druhým by jí však mohl závidět leckterý výtvarník –  profesionál.

Bylo to vidět i při nedávném otevření nové pohádkové expozice v rožmitálském obecním muzeu. Při pohledu na malou místnůstku plnou padesáti postaviček z dvaceti různých pohádek se tajil dech nejen dětem, ale také dospělým. Křemílek s Vochomůrkou, Ferda Mravenec anebo Maková panenka se tady z pohádkové krajiny vyladěné do nejmenších detailů na kolemjdoucí smáli tak věrně, jako by právě vystoupili z obrázků v knihách svých skutečných tvůrců.

„Dát dohromady takovou pohádkovou říši byl můj sen," vrátila se na počátek vzniku tohoto dětského ráje Ivana Kovacsová. A protože její postavičky z vatelínu anebo látek, jimž oporu dělá nejčastěji drátěná kostra, zdobí i rožmitálskou školu, vypravila se za její ředitelkou Olgou Floriánovou. Společně pak dumaly, kde by pohádkové bytosti mohly najít útočiště, ale nic je v té chvíli nenapadlo.

„Krátce nato mi telefonovala starostka obce Alena Ševčíková a do telefonu radostně volala: Mám místnost, mám místnost," zasmála se Ivana Kovacsová. Onou místností byl sklad harampádí v místním obecním muzeu, který Ivana Kovacsová během několika týdnů za pomoci své dcery Vendulky, zručného truhláře a dalších dobrovolníků proměnila v pohádkové království.

O tom, které postavičky budou mít tu čest stát se součástí expozice, rozhodovala sama autorka. „Jen paní starostce jsem splnila přání a vyrobila pro ni Čerta a Káču, jejichž figurky teď mohou lidé v muzeu také vidět," podotkla Ivana Kovacsová.

A kam si zručná umělkyně chodila pro inspiraci? „Většina toho je z mojí hlavy, postavičky jsem zkrátka dělala po paměti. Ale čas od času jsem zabrousila i na internet. To když jsem třeba nemohla přijít na to, jak Ferdovi udělat boty," vysvětlila Ivana Kovacsová.

Výrobě charakteristických postaviček se výtvarnice – amatérka, jež se do Rožmitálu přivdala před šestatřiceti lety, věnuje již šestým rokem. A jak sama říká, lépe to už neumí.

„Šití mě bavilo vždycky. I proto jsem se vyučila prodavačkou látek. Pak jsem pracovala v kaplické drogerii, kde bylo mým úkolem aranžovat výlohy. Tady mě výtvarnictví chytilo naplno. První výloha mi sice trvala celý den, ale bavilo mě to," zavzpomínala Ivana Kovacsová, pro níž je největší odměnou za práci zjištění, že její díla přinášejí lidem radost.

Té přitom v Rožmitále nerozdává málo; postavy s jejím rukopisem jsou kromě školy k vidění také v dalších expozicích obecního muzea, každoročně vyrábí i Moranu, kterou pak zdejší děti odnášejí spálit k potoku. „A vymyslela jsem si už další práci – pár figurek vyrobím dětem na uvítanou v novém školním roce," dodala Ivana Kovacsová.