VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V Africe slzela jen jednou, když viděla dítě umírat na AIDS

Český Krumlov - Zkušenost z daleké Namibie Krumlovačku neodradila, na černý kontinent se chystá znovu.

12.5.2012
SDÍLEJ:

Ve městě, jež je jejím domovem, pózovala Kateřina Homolková s maskou, kterou si přivezla z cesty do Afriky. „Koupila jsem ji na trhu v Keetmanshoopu. Usmlouvala jsem slevu 15 dolarů, ale i tak byla dost drahá. Co naplat, je to ruční práce,“ smála se studeFoto: Deník/ Martin Tröster

Brigáda a pak výlety s přáteli, tedy klasické studentské prázdniny, nejsou nic pro ni. Dvaadvacetiletá Kateřina Homolková z Českého Krumlova raději sbalila batoh a vyrazila na studijní stáž do africké Namibie. Země, o níž předtím jen četla, s lidmi, které nikdy dřív neviděla.

Cesta za dobrodružstvím začala před dvěma lety na půdě Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, kde Kateřina studuje obor prevence a rehabilitace sociální patologie. Právě tady soupeřila ještě s jednou adeptkou o poslední volné místo na pracovní stáži v daleké Africe. Co tady bude dělat, dopředu přesně nevěděla. Touha poznat neznámé však zvítězila nad obavami.

„A že jsem strach měla," připouští Kateřina. „Bála jsem se, že tam budu bydlet někde na stromě, nevěděla jsem, jestli si v Namibii vůbec budu mít kde koupit jídlo," vrací se do minulosti dívka, která dnes plánuje svou další studijní stáž, tentokrát v africké Zambii. Podmínkou pro to, aby se na tříměsíční cestu v září vydala, je však přijetí do navazujícího magisterského studijního programu na její domovské fakultě.

Zpátky ale k namibijské výpravě. „Rodiče doufali, že nevyberou mě, ale nakonec to vyšlo. Mamka to pak obrečela," vybavuje si studentka, jež ovšem záhy na africkém kontinentu poznala, že se o ni rodiče tolik strachovat nemusejí. Jídla zde byl v obchodech dostatek, byť za vyšší ceny než v Česku, a i v té nejchudší čtvrti města Keetmanshoop vlastnila zhruba polovina populace v domácnostech televizor. „Jen tady hodně lidí nemá práci a volný čas tráví s lahví alkoholu. I přesto, že v mnoha případech nemají co dát jíst dětem," líčí Kateřina Homolková.

Překvapivě dobře vybavená byla i tamní nemocnice a sirotčinec, kde Kateřina se svou souputnicí na cestě, Markétou Vaňáčovou z Písku, bavily děti v jejich volném čase. „V nemocnici jsme s malými pacienty hrály různé hry, kreslily s nimi a také tancovaly. Vždy v pátek jsme pak docházely i do místní pobočky organizace Člověk v tísni, kde byl prostor hlavně pro různé venkovní aktivity," popisuje studentka.

Také v sirotčinci se dvě mladé Jihočešky staraly o volný čas dětí a rovněž je doučovaly. Kateřina tady školáky vzdělávala v angličtině a občanské výchově. „V rámci praxe v Červeném kříži jsme pak chodily ještě na návštěvy k lidem v nejchudší čtvrti Tseblachte. Ptaly jsme se jich, jestli mají dostatek léků anebo zda nepotřebují odvézt do nemocnice."

Slzy se za celé měsíce pobytu v Africe koulely Kateřině po tvářích jen jednou. To když si v nemocnici hrála s tříletou holčičkou jménem Malepo, kterou zneužíval její otec, a přitom ji nakazil virem HIV. „Matka se dítěte zřekla, protože bylo zneuctěné, a do sirotčince holčičku nepřijali, neboť nevěděli, jak dlouho bude ještě žít. Přišlo mi hrozně nefér, jak se tou nemocí nakazila," vysvětluje Kateřina Homolková.

Ač měly Jihočešky čas i na cestování, nevyužily jej. Nezbyly jim totiž peníze. „Poslední měsíc už jsme se živily jen místními koblihami bez marmelády. Zasytily nadlouho a vyšly celkem levně," směje se Kateřina. „Zvažovaly jsme, jestli se na cesty vydat stopem, ale nakonec jsme tu variantu kvůli vlastní bezpečnosti zavrhly," doplňuje.

I tak jim ale čas v Namibii utíkal rychle. Na přátelský přístup domorodců, jejichž angličtině se zvláštním přízvukem po čase také přijdete na chuť, se prý zvyká docela rychle.

„Lidé se vás tam třeba dvakrát denně zeptají, jak se máte. Líbí se mi i jejich životní tempo, přizpůsobené zřejmě vysokým teplotám. Namibijci nikam nechvátají, často se dají do hovoru s kamarádem i za cenu toho, že někam přijdou pozdě. Na druhou stranu to neznamená, že nejsou pracovití," ujišťuje Kateřina Homolková, která má o své profesní budoucnosti už poměrně jasnou představu: „Po stáži v Zambii a dokončení studia vyjedu do Ameriky – vydělat nějaké peníze a také trochu cestovat. A pak zakotvím jako sociální pracovnice v léčebně v Červeném Dvoře. Takový je můj ideál."

Autor: Martin Tröster

12.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Stromy popadaly na železniční trať, například ve Velešíně Nádraží, strom spadl na stavení v Markvarticích, stromy ale padaly v celém regionu. V parcích je po stromy nastláno větvemi, jako třeba na návsi v Mojném.
AKTUALIZUJEME / SLEDUJEME ON-LINE
14

Bouřka: Spadl strom na radnici, nejezdí kolotoče, nejde proud

Mobilní telefon. Ilustrační foto.

Stačila chvilka nepozornosti, a mobil byl fuč

AKTUALIZUJEME / SLEDUJEME ON-LINE

Noční bouřka se prohnala jihem Čech

Jižní Čechy - Bouřka, která se prohnala zemí, neušetřila ani jižní Čechy.

Tehdy tam palci zamačkávali bubliny horkého asfaltu

Jaroslavice – Na místě, kde kdysi stála vesnice Jaroslavice, je nyní Hněvkovická přehrada. V sobotu se na loučce u přehrady setkají rodáci této zatopené vesnice a zavzpomínají na staré časy.

Kam se můžete vydat na bohoslužby o víkendu

Českokrumlovsko - Přehled bohoskužeb na Českokrumlovsku.

Povodně 2002: Poslední oběť zemřela tři týdny po velké vodě

Jižní Čechy – Povodňový vzpomínkový seriál dnes končíme příběhem Marty a Vlastimila Weberových.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení