V Českém Krumlově totiž vrcholí Festival vojenských filmů, který začal ve středu na Den válečných veteránů.

Ještě v sobotu máte naposledy možnost zhlédnout filmy s vojenskou tématikou. Jsou to například filmy Černá kniha, Hotel Rwanda, Nebeští jezdci, Síla odvahy, Ďáblova dílna a Tobruk, které jsou promítány v restauraci Eggenberg, zámecké Mincovně, divadelním klubu Ántré a v Jezuitském sále Hotelu Růže.

Ale zajímavosti najdete také do 16 hodin v Pivovarské zahradě, odkud čas od času zazní rána jako z děla a leká turisty prohlížející si krásy města. To šermíři Bratři z Růže občas vystřelí z dobových zbraní.

Pány kluky tam určitě upoutá i vojenské ležení. To tam připravil vojenský historický klub Čeští lvi České Budějovice, který je i členem Československé obce legionářské, Jednoty Strakonice.

„Předvádíme dobový vojenský tábor z 2. světové války československé obrněné brigády, která bojovala na západě a byla podřízena britskému velení. Byla to naše armáda v Anglii, která bojovala za Beneše a první republiku, ale byla nazývána spíšedruhou republikou,“ přiblížil v sobotu 14. listopadu Radek Marcín z Českých Budějovic.

„Jednalo se o zahraniční odboj na západě. Většinou jsou známi z východní fronty Svobodovci, ale o západním odboji se donedávna moc nemluvilo - z pochopitelných důvodů. Politická situace tomu nebyla nakloněná. My se snažíme ty chlapi, kteří tam bojovali a bránili zájmy Československé republiky, zviditelnit. Připomenu, že tam bylo skoro 4000 mužů, sloužily tam i některé ženy, ale ty nepůsobily přímo v jednotce, ale v ženských anglických pomocných sborech. Samozřejmě jsou známí českoslovenští piloti RAF. Tady představujeme pozemní vojsko.“

Členové klubu svému koníčku zcela propadli. Čerpají informace z knížek, dokumentů, z vyprávění pamětníků.

„Zaplaťpánbůh, relativně ještě dost leginářů žije. Jsou cenným zdrojem informací. Například dnes se tu bude konat schůze Československé obce legionářské, předsedů jednotlivých jednot. I oni jsou váleční veteráni, s jejichž pomocí se dá vypátrat plno informací, jež potřebujeme ke své činnosti. Tak, aby to vypadalo jako ve skutečnosti před těmi skoro sedmdesáti lety,“ řekl Radek Marcín.

„Jsme do toho samozřejmě zapálení. Manželky a přítelkyně říkají, že to není koníček, ale kůň, protože je to opravdu časově náročné. Shánění informací, dobové výzbroje a výstroje. Máme tu několik dobových stanů, jsou tu různé zbraně. Například tohle je lehký kulomet Bren, který byl za války dělán v Anglii, Austrálii i Kanadě, ale jinak je to československá konstrukce,“ ukazoval Radek Marcín.

„Britská armáda ve 30. letech minulého století vyhlásila konkurs na dodávku lehkého kulometu a vyhrála to právě česká zbrojovka Brno. A ten název Bren znamená zkratku české a anglické zbrojovky.

Zkratka dala název tomuto kulometu. Byl velice oblíbený, jak mezi britskými vojáky, tak i mezi vojáky Osy a dokonce britská armáda ho používala do 90. let min. století i při prvních konfliktech v Iráku. Tam speciální britské jednotky používaly tento kulomet, i když už upravený na jinou ráži.“

Členové vojenského klubu před zraky diváků v polní kuchyni vařili i oběd. V polní kuchyni na dobovém vařiči v dobových nádobách vyráběli guláš.

„Snažíme se, aby vše vypadalo jak to má být, jenom ingredience jsme raději koupili v supermarketech, než abychom otvírali 80 let staré konzervy,“ podotkl se smíchem Radek Marcín.

Dvanáctiletý Dominik Haleš z Českého Krumlova byl ve svém živlu. „Je to dobrý. Popovídal jsem si s vojáky, prohlédl zbraně. Sám sbírám různé vojenské věci. Třeba vojenské čepice, mám i střelu z tanku nebo nepoužitelnou zrezavělou zbraň z roku 1939. Až budu velký, chtěl bych být vojákem.“