Vedle kostela se vyučuje už nejméně šest století

Vysoko nad řekou Vltavou, těsně vedle kostela svatého Víta, stojí v Českém Krumlově dvojdům s číslem popisným 161 a 162. Už šest století se v něm vyučuje. Dnes v něm sídlí základní umělecká škola, která si právě v tyto dny připisuje úctyhodných 230 let své existence.

K pověstem, které se ke komplexu školních budov řadí, i příběh jezuitského učitele, kterého jeden z žáků tak rozčílil, že se neovládl a udeřil jej ukazovátkem. Rána to prý byla tak silná, že dítě o něco později na její následky zemřelo. Jeho rodiče učitele prokleli a ten do roka nato také skonal. Domem prý obchází učitelův duch, ale prý není jediný.

„Některým našim kolegům se tady podobné události děly, například náš kolega doktor Balík, který tady i dokonce bydlel, míval ráno posunuté skříně a rýhy v novém linoleu na podlaze, nebo mu kdosi přes noc rozvázal otepi dřeva,“ nastiňuje současná ředitelka školy Alena Švepešová.

Jiní učitelé vzpomínají například na nenadálý hluk na jinak liduprázdné chodbě, jakoby plné lidí, přesto prázdné. Nicméně jak Švepešová dodává, něco takového už se tu neudálo velmi dlouho.

Domů gotického původu tady je v podstatě několik a byly postupně přistavěny k městské hradbě. Podle všeho navazoval nejméně jeden z nich ve spodní části na ještě starší objekt. Tam, kde nyní sídlí ředitelna školy, stávala kaple svatého Jeronýma (č.p. 161). Dnes je také součástí tohoto komplexu.

První přesnější zprávy o zdejší škole pochází z roku 1410, i když se tu údajně učilo už dříve. V uvedeném roce ovšem došlo k zásadní změně. Děkan Weczlin z Ciplina daroval dům faráři Rostislavovi: „aby tam na budoucí časy byla umístěna škola“. Škola tu logicky doplňovala duchovní koncept této části města, který se táhne dál skrze kostel, Prelaturu a jezuitské koleje (Čk Deník 19. listopadu 2010).

Jako každá škola v historii i současnosti, byla i tato zcela závislá na tom, čemu dnes říkáme dotace. Ty bývaly v různých obdobích buď štědřejší a nebo se šetřilo. V sedmnáctém století však dosáhly škrty královské komory takového výsledku, že objekt se dostal, opět řečeno dnešní terminologií, do havarijního stavu.

V roce 1636 pak školu převzal do správy magistrát Krumlova a od poloviny století se v ní vyučovaly všechny zdejší děti. Městská kniha v jednom ze starých zápisů tituluje tento dům jako domus pauperum, tedy dům chudých.

V roce 1787 se těžiště výuky přesunulo do nedalekých budov jezuitů a tak se tato, takzvaná stará škola, začala využívat hlavně pro ubytování učitelů. Ale nejen jich. Podle zápisů zde měli například celý dům v roce 1808 k dispozici dělostřelci.

Horní patro měl obývat učitel hudby, roku 1808 měli být v celém domě ubytováni dělostřelci. Rok poté už tady byla zřízena dívčí a chlapecká pracovní škola pro chudé a opuštěné děti. Ty se tu učily ručním pracem, tehdy například pletení slaměných košů, nebo ošatek na ovoce, tkaní ubrusů i koberců a podobně.

Chudé děti tu dostávaly i stravu a od roku 1822 tu mohly také přebývat. Jak se tu lidé cítí dnes? Dnešní ZUŠ Český Krumlov poskytuje umělecké vzdělání a dovednosti celkem 850 dětem, mladým i dospělým. Pracuje tu 40 učitelů a jak oni, tak i žáci se tu navzdory některým v úvodu zmiňovaných duchařským příhodám prakticky všichni cítí velmi dobře.

„Učím se tu hrát na klavír a je to tu moc hezké,“ potvrzuje Natálka Bajerová. „Je to tady takové příjemné,“ okomentovala těžko popsatelný pocit další žačka, Tereza Havlíčková. Možná právě ona uhodila hřebíček na hlavičku, když se snažila popsat těžko sdělitelný pocit nějaké sounáležitosti a možná i toho správného ducha.