Z Vítkova hrádku vylétly k nebi balonky štěstí

Předseda sdružení Vítkův Hrádek zaznamenal do sobotního večera zhruba dvě stovky návštěvníků.

V tomto čase moc otevřených hradů nenajdete a zejména ne o silvestrovské noci. Ojedinělou výjimkou byl právě Vítkův hrádek, kde návštěvníky uvnitř hradu přivítal oheň, otevřené občerstvení i muzika. A kdo chtěl, mohl zůstat až do půlnoci.

Co návštěvníky hrádku z nížin ale překvapilo, bylo množství sněhu, jehož ve svatotomášských lesích leželo po kolena. A hrádek na vrcholu kopce se navíc topil v šedivé mlze.

„Tolik sněhu jsme nečekali,“ říkali David, Marcela a Renata Švendovi s maličkým Adámkem z Netřebic spolu s Michaelou Gučíkovou z Kaplice. „Vždy si sem děláme procházku na Silvestra a jinak sem jezdíváme i na kole.“

Z jízdy autem bez sněhových řetězů nádherně zasněženým lesem vzhůru do Svatého Tomáše, a tudíž s potížemi, měli hlavu trochu pryč řidiči z party mladých lidí z Prahy, Dobřichovic u Prahy i z Nitry, kteří přijeli na Lipensko strávit šest dní včetně Silvestra. „Na hrádku jsme poprvé, slyšeli jsme, že to tu stojí za návštěvu, tak jsme se sem vydali,“ říkali například Michal Novák a Šárka Gleichová. Jejich parta 18 dospělých a šesti dětí bydlela v Černé v Pošumaví. „Musíme uznat, že nám nelhali. Moc se nám tu líbí i přesto, že z věže není kvůli mlze nic vidět. Hudba tady nás mile překvapila.“

Z Frýdavy si na Vítkův hrádek pěšky vyšlápli manželé Noskovi z Frýdavy a Holubovi z Českých Budějovic. Noskovi jsou na hrádku jako doma. „Chodíme sem čtyřicet let. Letos se nám tu i vdávala dcera,“ říkali s úsměvem. „Jak dlouho tu dnes pobudeme, se uvidí. Klidně až do půlnoci. Pak zase sejdeme dolů. V noci se nebojíme, máme čelovky,“ smáli se Noskovi a Holubovi, kteří se očividně dobře bavili. K dobrá náladě vyhrávali dva muzikanti – kytarista Lojza Pták a harmonikář Jiří Krahulec z Přední Výtoně. A v historickém kostýmu dokresloval zvláštnost místa purkrabí hradu a člen sdružení Pavel Navrátil z Českých Budějovic.

Předseda sdružení Vítkův Hrádek Miroslav Kovačičín tvrz připravoval na příchod silvestrovských návštěvníků už od pátku. „Měl jsem službu, tak jsem tu celou noc topil. A protože do toho začalo chumelit, také pořád odhazoval sníh. Ale já si tu přitom báječně odpočinu,“ smál se. „Hrádek vyzařuje pozitivní energii, protože se tu nikdy neválčilo. Hrádek je zkrátka můj Everest,“ poznamenal bývalý horolezec. „A když někdo nemůže otěhotnět, tak tady je to tutovka,“ dodal se smíchem, že se najdou páry, které to mají vyzkoušené.

Přivítat nový rok bez návštěvy Vítkova hrádku bylo nemyslitelné pro rodinu Bronislavy Bogensbergerové z rakouského Bad Leonfeldenu. „Líbí se nám tu moc. Dnes s tou spoustou sněhu je to tu ještě romantičtější než jindy. Nahoru jsme vyšlapali pěšky a dolů pojedeme na sáňkách a bobech. Jenom mě mrzí, že jsme si na tu cestu zpátky nevzali louče.“

S nastupující tmou se turisté z hrádku vytráceli, ale Miroslav Kovačičín ujistil, že k půlnoci bývalá tvrz znovu ožije. „Na půlnoc sem přijde šedesát až sto lidí, mezi nimiž je hodně členů sdružení. Připijeme si a vypustíme balonky štěstí, sám mám jeden připravený v autě. Je to nádhera, když potom vylétnou z hrádku k obloze. Žádné rámusící rachejtle tady netrpíme, jsme ohleduplní vůči okolní přírodě.“