Zápis se stal hrou, po které na děti čekala příjemná odměna

Přesně ve dvě hodiny odpoledne, kdy začínal na kájovské základní škole zápis do prvních tříd, už se na ředitelku školy Lenku Augustinovou usmívala první návštěvnice z řad budoucích prvňáčků Nela Najbrtová. Sympatická dívenka sice vypadala trošku ustrašeně, ale nakonec celým zápisem prošla naprosto bez problémů. Však na ni byla maminka Marie maximálně pyšná.

Zápis začal u obrázku ovečky, kde měla Nelinka něco namalovat. Nejdříve roztomile hleděla na všechny strany, žmoulala tužku, ale po chvilce se pustila do práce. Na papíru vykouzlila sluníčko, za které byla pochválena dětmi z pátého ročníku. Ty totiž letos na budoucí prvňáčky dohlížely.

„Myslím si, že je to docela důležité. Děti jsou ze zápisu vystrašené, o to horší to pak je, když na ně začnou mluvit dospělí lidé, které neznají,“ vysvětlila ředitelka školy Augustinová. „Proto jsme se rozhodli do zápisu zapojit i naše žáky. Právě ti jsou tím nejdůležitějším, protože děti mluví v první řadě s nimi. Není to pak pro ně tolik stresující.“

Dětská fantazie zafungovala, smysl pro malování se projevil, bylo na čase jít na další stanoviště. Tam Nelinku čekalo počítání. Ovšem čísla pro ni očividně nebyla žádný problém. S klidem sčítala, počítala tečky a ani jednou nezaváhala.

Trošku zvolnila u nástěnky plné písmenek. Zdání, že Nelinka písmenka příliš neumí, ale klamalo. Dívka se jen styděla. Stačilo povzbuzení od ředitelky a maminky, a jednotlivá písmena sypala z rukávu. Nakonec se jí od nástěnky ani nechtělo odejít.

„Já myslím, že to Nelinko už bohatě stačí. Můžeš jít dál,“ usmála se ředitelka.

Na řadě bylo poslední stanoviště – poznávání tvarů. Opět žádný problém, důležitá zkouška byla úspěšná.
Konečně tu bylo to nejlepší na celém zápisu – dárečky. Ty pro své budoucí spolužáky připravili školáci. Jak se ukázalo, místní děti mají talent hlavně na keramiku, která vypadala moc hezky a není divu, že malé dětičky zaujala.

„Máme tu už několik let keramický kroužek. Děti jsou moc šikovné, na což jsme pyšní,“ pochválila své žáky Augustinová.
Nelinka odcházela s úsměvem a zářícíma očima. Aby ne, sama se sebou mohla být spokojená. „Do školy se už hodně těším,“ ubezpečila.
„Však tady ve škole už má sestřičku, takže se těší o to víc,“ dodala pyšná maminka Marie.