Sociální sítě mohou být ošemetné. Teď má právě problém s Instagramem bývalá ministryně financí Alena Schillerová. Za státní peníze zaměstnávala kameramana a fotografa, kteří jí vyráběli příspěvky. Dáma je terčem posměchu a lid se táže, kolik zaplatila vizážistům, kadeřníkům a dalším zkrášlovačům.

Takže autor bude působit jako Ďáblův advokát, když zde napíše, že ne vše je špatně. Proč?

Jakub Horák
Mezi Západem a Ruskem

Sociální sítě můžeme považovat za pokušení a za zlo. Dějí se tam vyložené špatnosti, když se tudy šíří zprávy o čipování skrze vakcíny. A dějí se tam i kuriozity. Například dvou set kilová slečna si nechává platit za fotky, na nichž je zakleslá ve dveřích či v židli. Jiná, štíhlejší, zas prodává vodu, v níž se koupe. Pozor, tyto příklady nemají nic společného s usedlou propagací Aleny Schillerové. Tu totiž nechceme zatracovat zcela.

Pokud totiž toužíme dát zvlášť mladším lidem vědět, že žijeme a co děláme, musíme použít Instagram a Facebook. (Tik tok při nejlepší vůli zatím nelze politikům doporučit.) Paní ministryně se nejspíše inspirovala svým stranickým šéfem Andrejem Babišem. Nevedla si tak dovedně jako on, leč poměrně dobře.

Kateřina Perknerová
Zase ty milosti

Spor je o ony dva milióny ze státního. Podívejme se na to takhle. Každé ministerstvo, každý státní úřad si platí hordy lidí, kteří o něm mají psát a fotit. Až na výjimky vytvářejí nesrozumitelné tiskové zprávy a nečitelné brožury. Jejich práce je k ničemu. Pokud chce šéf něco k světu, zaplatí si externí agenturu. Paní Schillerovou a díky jejímu Instagramu i ministerstvo financí lidé aspoň trochu viděli.

Ale dost obhajoby. Plat měla solidní a bylo by čestné, kdyby si platila skromnější fotky a videa ze svého. Pro nové vládce ale může být aféra inspirující. Mohli by se podívat, co jejich komunikační oddělení skutečně vytvářejí a zjistí-li, že nemnoho užitečného, notně uspořit.