Zdroj: DeníkNa známém vtipu z časopisu New Yorker volá žena z ložnice na manžela, proč nejde spát. Ten jev pracovně u počítače.

„Ještě nemůžu. Musím na internetu opravit někoho, kdo nemá pravdu.“ Všichni to známe, ten mučivý pocit, když někdo říká to, s čím nesouhlasíme. Nebo o čem si myslíme, že to není pravda. Vyskočili bychom z kůže nebo se postavili na hlavu, ale ani jedno není nic platné.

Ne vždy pravda zvítězí. A i když ano, často k tomuto vítězství vede bezpočet prohraných bitev. Někdy i tragické příběhy, jakým byli osud Ignáce Semmelweise v polovině 19. století. Maďarský porodník jako jeden z prvních lidív medicíně viděl souvislost mezi infekcemi a hygienou lékařů.V porodnicích ve Vídni a v Pešti nutil své kolegy, aby si před zákroky na sále myli ruce.

Když se mu to dařilo, počet umírajících rodiček jako zázrakem klesal. Ale spíše se mu to nedařilo. Většina lékařů ho odmítla poslechnouta měla jeho teorii za šarlatánskou. Vše zhoršovalo to, že Semmelweis byl vznětlivý a s kolegy se urputně hádal. Nakonec skončil v blázinci, zřejmě při rvačce se zřízenci se zranil na noze a zemřel na otravu krve. Bylo mu 47 let. Dnes je považován za jednoho z průkopníků moderní medicíny a v Budapešti jsou po něm pojmenovány univerzitai stanice metra.

Jako poměrně hádavý a nesnášenlivý člověk, který si často myslí, že má pravdu, považuji Semmelweise za svého hrdinu. Mám pochopení pro jeho frustraci i vztek, které musel cítit. Ale jeho neblahý osud pro mě samozřejmě funguje zároveň jako odstrašující příklad.

Miloš Čermák je novinář, spolupracovník Seznam Zpráv

Bojovat za pravdu je ušlechtilé, ostatně to máme na státní standartě. Za jednoho z největších Čechů je považován Jan Hus, kterého kvůli pravdě upálili. Proti němu je příběh Ignáce Semmelweise, který svůj ne-úspěšný boj za mytí rukou řešil pitím a návštěvami nevěstinců, spíš šestákovým románem.

Ale pravda má různé podobya ne vždy poznáme ty velkéa důležité, za které se bojovat vyplatí. V éře sociálních médií na nás každý den vykukují stovky provokujících pravd z tweetůa facebookových statusů. Lákají nás do bitev, které však nemají ani vítěze, ani poražené.

Když dělá nepřítel chybu, netřeba ho rušit, říkal prý Napoleon Bonaparte. Lehká parafráze tohoto citátu nechť je zlatým pravidlem pro dnešní dobu, někdy zvanou postfaktickou: nevyrušujte lidi, kteří zrovna nemají pravdu. Nestojí to za to.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.