Mariupol nebylo příliš krásné město, na to byly tamní ocelárny příliš velké, stejně jako tamní nákladní přístav, přes který se ukrajinská ocel dopravovala do celého světa.

Ale bylo to město na břehu moře, a tak mi to během války o Donbas nedalo, abych se tam několikrát nepodíval. Z nádraží se dalo dojít skoro až k Azovskému moři s písečnými plážemi, několika kavárnami a restauracemi.

Zvětšená fotografie malé Ukrajinky hrající si v květnovém dni na pláži v Mariupolu otevírala před lety moji výstavu fotografií z už tehdy válečné Ukrajiny. Často nyní na tu dívku myslím.

Dnes tuto pláž, přístav, ocelárny i město ostřelují Rusové z lodí, bombardují a dobývají tanky. Zabíjejí nejen ukrajinské obránce, kteří se odmítají vzdát, ale i ženy a děti, kterým se nepodařilo utéct. Město, v němž žijí desítky tisíc ukrajinských Řeků, srovnávají Rusové se zemí.

Luboš Palata
Vydržet

Rozvaliny Mariupolu a tamní mrtví jsou svědectvím. O ukrajinském hrdinství. A o tom, že ruský prezident Vladimir Putin je a skončí jako válečný zločinec.