Velké části českých voličů se čtyři roky vlády Andreje Babiše v kooperaci s prezidentem Milošem Zemanem zdají jako zlý sen. Trestně stíhaný agent StB, oligarcha v obludném střetu zájmů, premiér, který nezvládl covidovou krizi, po níž má Česko jeden z největších počtů mrtvých na světě a rýsující se dluhy ve výši bilionu korun… abych jmenoval to podstatnější.

To, co ale děsí možná ještě víc, je, že modelová řada Babiš 2013, Babiš 2017 a Babiš 2021 má setrvale se zhoršující tendenci. Před osmi lety bylo možné mít iluzi, že miliardář přišel do politiky zatočit s korupcí. Před čtyřmi alespoň, že v čele kabinetu bude stát ekonomicky schopný a spořivý politik. Po osmi letech jdou všechny iluze stranou.

Jasně se tu rýsuje možnost vlády Babiše s komunisty a Okamurovou SPD, kdy komunisté nechtějí zůstat v NATO a okamurovci ani v EU. Model Babiš 2021 je tak děsivější než součet obou předchozích.

Proto jsou české volby takové drama. V Německu je tomu naopak. A to přesto, že tam po 16 letech končí éra kancléřky Angely Merkelové. Boj o vítězství svádějí tři standardní politické strany s více či méně ekologickými, sociálními a pocovidové obnově věnovanými programy.

Ať už bude kancléřem sociální, nebo křesťanský demokrat, či šéfka Zelených, Německo se jen o kousek pootočí tak či onak. Z vlády je předem vyloučena protiunijní a rasistická Aliance pro Německo. Moc šancí se nedává ani oproti KSČM zgruntu reformovaným postkomunistům z Levice.

Němci nemají z voleb nervy, nevidí v nich ani možný konec světa, ani demokracie, prostě jen volbu.

Tak jako tomu v dobře spravované zemi s fungující demokracií má být.