Málokdo asi může být spokojen se situací, která nyní, při pokračujícím řešení coronavirové nákazy, u nás nastala. Již tak dost nepřehledná vládní opatření ke překonání této krize, jsou nyní senáty Nejvyššího správního soudu prohlašována za nezákonná, anebo, sice s nějakou lhůtou, ale přece jenom, přímo rušena.

Jak se v tom má občan, od kterého nikdo nemůže právní požadovat ekvilibristiku, vůbec vyznat? Co vlastně platí a čím se má řídit? A jakou má jistotu, že nově vyhlašovaná opatření ministerstva zdravotnictví, prý už upravená podle požadavků soudů, nebudou za nějaký čas, třeba u z jiných důvodů, opět zrušena? 

  Zdroj: Deník

V posledním, nejvíce diskutovaném rozhodnutí, upozorňuje senát Nejvyššího správního soudu na skutečnost, že ministerstvo zdravotnictví nedostatečně reagovalo na to, že roušky nebo respirátory musí nosit i lidé s těžkými zdravotními, především dýchacími problémy, kterým to může více škodit než pomáhat. Tomu lze jistě přisvědčit a ministerstvo zdravotnictví nyní tento názor respektovalo.

 Můžeme se však jistě ptát, proč bylo třeba zapotřebí aby soud zrušil několik desítek opatření,  než ministerstvo vydalo nyní platné rozhodnutí o tom že respirátor nemusí používat ti, kteří tak z lékařských důvodů činit nemohou. Na straně druhé by nemělo být soudní mocí přehlíženo, že jsou rušena rozhodnutí vlády, která je však nečinila jen z politických důvodů, nýbrž za situace, která v historii Evropy a možná celého světa nemá obdoby. Vycházela z odborných stanovisek, naléhavých doporučení a názorů lékařských kapacit, činěných na základě jejich medicínských znalostí, kterými jinak vláda, ale ani soudy nedisponují.

Vladimír Dlouhý
Politického divadla už bylo dost

Stanislav Křeček
je veřejný ochránce lidských práv

Občan má zcela bezpochyby právo na to, aby se mu od orgánů státu dostal potřebné informace, kterými se řídí a podle kterých pak upravuje svůj život. Pokud však z různých stran dostává stejně autoritativní, ale zcela protichůdná sdělení pak, jak se obávám, nemůže to zůstat bez vlivu na vztah občanů ke státu a ke státu, který se deklaruje jako stát právní pak především.

Celá situace je ještě komplikovaná v tom, že soudy neprohlašují vládní opatření za nezákonná proto, že by byla špatná, ale pouze proto, že nebyla dostatečně, podle názoru soudců, zdůvodněna. Ale mezi nezákonným rozhodnutím a rozhodnutím, které není dostatečně zdůvodněno je v obecném mínění neprávnické veřejnosti, tedy u podstatné části občanů, pociťován velký rozdíl. To, jak se obávám,  není  dostatečně bráno na vědomí.

Martin Vopěnka
Bod zlomu se blíží

Takto masivně zpochybnit autoritu politické reprezentace státu, jak to jej nyní činěno prohlašováním nezákonné činnosti, nemůže zůstat bez vlivu na vztah občanů k této reprezentaci, která má vzniknout ze svobodných voleb a která jediná - na rozdíl od moci soudí – je občany povolána k řízení a správě věcí veřejných. Představa, že jedině soudci, na rozdíl od politiků vždy najdou to správné řešení problémů, se kterými se společnost potýká, by byla nejen nesprávná, ale pro fungování demokratického státu zničující.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.