Malý středomořský stát Malta je evropským lídrem v očkování. Dvě dávky vakcíny proti koronaviru tu má už víc než půl miliónu ze sedmi set tisíc Malťanů, takže by Malta s 80 procenty plně očkované populace měla už mít kýženou kolektivní imunitu proti covidu.

K tomu, že Maltu sleduji obzvlášť pozorně, mám vedle jejího obdivuhodného tempa očkování i osobní důvod. Podle rady věhlasných ekonomů jsem se rozhodl zainvestovat do svého vzdělání a během srpna dostat na Maltě v jedné z tamních jazykových škol svoji angličtinu na úroveň, na které ji chci mít.

Přes svoji vysokou proočkovanost, a to navíc jen v EU schválenými kvalitními vakcínami, je ale Malta nervózní z covidové mutace delta. Od 14. července zakázala vstup všem turistům, kteří nejsou plně očkovaní a od jejichž vakcinace neuplynuly dva týdny.

I na to jsem myslel a i tyto podmínky už týden splňuji. Jenže se ukázalo, že je mi to k ničemu. Maltská vláda totiž nařídila také zavření všech jazykových škol, takže by mi pobyt na Maltě byl z hlediska zlepšení angličtiny téměř k ničemu.

V té samé době, kdy téměř plně očkovaná Malta „zavírá“, se Velká Británie, která má přitom naočkovaných „jen“ 51 procent populace, téměř úplně otvírá. A i v Česku, kde má dvě dávky jen 30 procent Čechů, se téměř všechno, včetně provozu jazykových škol, uvolnilo a kvůli deltě se zpřísňuje jen pomalu a velmi pozvolna.

Těchto několik příkladů svědčí o tom, že kolem koronaviru a jeho mutací celá Evropa znovu tápe. A nikdo tak úplně neví, co je správně. To, co není určitě špatně, je snaha dosáhnout co největší proočkovanosti, čím dříve, tím lépe.

Problémem Česka je hlavně to, že stále nemá naočkováno 400 tisíc starších Čechů z nejohroženějších skupin. Většina Čechů se přitom chová, jako by covid už nebyl. Ale on pořád je.