Na druhý pohled je to jinak. Název nenázev, České aerolinie jsou komerční společnost jako každá jiná. Jsou součástí firmy Smartwings, která má české i zahraniční akcionáře. Jako všechny podobné i jiné firmy mají přístup ke zdrojům, jimiž vláda pomáhá těm, kdo museli přerušit práci a podnikání.

Stejně drtivě jako na letecké společnosti, možná ještě drtivěji, dopadl koronavirus na lázně. Ty lze také nazvat „rodinným stříbrem“, i když jsou to soukromé podniky. Nebylo by tedy lepší na čas znárodnit právě lázeňství? Nebo velké hotely?

V případě Českých aerolinií stát dříve hospodařil mizerně. Přivedl je na pokraj úpadku. Záchranu přineslo až drastické šetření a zahraniční investoři. Je teď stát najednou lepším manažerem? A proč by měl být? Kde se to naučil?

Vláda o pomoci podnikatelům a zaměstnancům, na které dopadla koronakrize, hodně a ráda mluví. Profesionální komory i odbory říkají slušně, ale jednohlasně a důrazně: Pomoc je ve srovnání s vyspělými státy pomalá, těžkopádná a byrokratická.

Je důležité, aby byla inteligentnější a rychlejší. Stejně důležité, nebo možná ještě důležitější je, aby byla spravedlivá. Stát by neměl v žádném případě zachraňovat jedny podniky na úkor druhých. Neměl by zvýhodňovat některé soukromé vlastníky. Hořkost z toho, že jedněm nadržuje a druhé potápí, může záhy zcela zničit zadostiučinění, které působí schopnost zvládat epidemii.

.