Podle rozsudku Okresního soudu v Č. Krumlově „od 24. 3. 2005 do 9. 11. 2005 z důvodu nespokojenosti s cenou vyhrožoval poškozenému zabitím“. Soud to konkretizoval – když byl v prodejně zbraní a pan K. zrovna procházel kolem, za přítomnosti prodavačky a kolemjdoucích na něho křičel, že mu ustřelí hlavu, zasekne do zad krumpáč, až z něj budou sr… lítat. Když se s poškozeným poté vyděšená prodavačka uzamkla v obchodě, bušil do dveří a lomcoval s nimi.

Druhého dne za poledne mu vyhrožoval zabitím před domem, kde poškozený bydlí, a když ten ho vyzval, aby si to tedy šli vyřídit hned, reagoval slovy, že jsou tam svědci, že si na něho počká jinde. Posléze opět u jeho domu na něho křičel, že ho zabije, že mu dává čas do Vánoc, jindy mu zase „sliboval“ useknutí hlavy mačetou… Okresní soud mu za pokračující trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci a za pokračující výtržnictví uložil úhrnných osm měsíců nepodmíněně. Krajský soud v Českých Budějovicích jeho odvolání zamítl a pan Š. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

 

Nic to nebylo?

Mínil, že jeho jednání nemělo dostatečnou intenzitu, aby mohlo v poškozeném vzbudit důvodné obavy z uskutečnění údajných výhrůžek. Soudy nesprávně zhodnotily odlišné fyzické, psychické i charakterové vlastnosti obou mužů – on je menší postavy, vyššího věku a v horší fyzické kondici než poškozený. Dovolatel je prý negramotný, trpí poruchou osobnosti, která vede k tomu, že snáze dává najevo své pocity. Znalec podle dovolatele konstatoval, že šlo pouze o verbální projevy, které by obviněný nerealizoval.

Podle dovolatele nelze dospět k závěru, že by poškozený z něho mohl mít strach, jak to ve své výpovědi uvedl. Pan Š. dále namítl, že slovní projevy, které měl podle soudů obou stupňů pronášet, nebyly podle jeho názoru jednáním, které by narušilo veřejný pořádek v tak značné intenzitě, aby je bylo možné považovat za výtržnictví. Státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání kromě jiného poukázala na výpovědi svědků (jeden mj. uvedl, že byl přítomen tomu, kdy obviněný vyndal z igelitové tašky nůž a snažil se bodat do auta poškozeného). Navrhla dovolání odmítnout.

 

Nebezpečné!

Nejvyšší soud zopakoval, že k naplnění trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci postačí, že pachatel jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou tím způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu. Není přitom nutné, aby důvodná obava byla v tom, komu bylo vyhrožováno, skutečně vzbuzena, řekl NS. Způsobilost je třeba posuzovat rovněž z toho, jak subjektivně pociťuje újmu ten, jemuž je vyhrožováno. V daném případě není podle dovolací instance pochyb o tom, že jednání obviněného bylo způsobilé takovou důvodnou obavu u poškozeného vzbudit, neboť šlo o výhrůžky zabitím pronášené opakovaně a do drastických podrobností, bez ohledu na přítomnost dalších osob, za stavu, kdy obviněný (dovolatel) měl pověst násilníka a tato skutečnost byla poškozenému známa.

K trestnému činu výtržnictví NS řekl, že každé fyzické napadení občana, i na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném, nemusí vždy naplňovat skutkovou podstatu tohoto činu. V posuzovaném případě ale jednání obviněného soud správně posoudil jako hrubou neslušnost. Občanské soužití narušil nikoliv bezvýznamně, ale naopak závažně a způsobem plně odpovídajícímu pojmu hrubé neslušnosti. Jde o jednání nebezpečné pro společnost v míře vyšší než nepatrné. Dovolání pana Š. proto odmítl.