Skutku se měli dopustit tím, že Irena R. po dohodě s manželem Miloslavem nakupovala v linecké bance zlato a dováželi je přes Dolní Dvořiště do ČR bez ohlášení k celnímu řízení. Poté slitky přetavili v elektrické odporové peci, čímž z nich odstranili znaky rakouské banky, a takto upravené zlato za pomoci Františka U. prodali ve výkupnách. Na kilogramu zlata vydělávali asi 25 000 korun. Tak v období od 30. srpna do 21. září 2001 dovezli nadevětkrát 31,5 kg zlata koupeného za 4,37 milionu šilinků, čímž zkrátili daň z přidané hodnoty o 2 392 808 korun.
Manželé R. obdobně s L. Z. nakoupili a nepřihlášené dovezli od 24. října do 26. listopadu 2001 v deseti případech zlato nakoupené za 5 320 500 šilinků, čímž zkrátili DPH o 2 836 639 korun. Dvakrát se po dohodě se jmenovanými podílel na dovozu 11,75 kg slitků v celní hodnotě téměř čtyř milionů korun (škoda na DPH 870 822 Kč) i O. Z.

Krajský soud uložil Miloslavu R. trest odnětí svobody na pět let do věznice s ostrahou a peněžitý trest 500 000 korun (při nezaplacení náhradní trest deset měsíců vězení), dále jeho manželce také pět let vězení, L. Z. dva roky do věznice s dozorem a peněžitý trest 500 000 Kč (ev. sedm měsíců vězení), O. Z. osmnáct měsíců do věznice s dozorem a peněžitý trest 100 000 korun (či pět měsíců odnětí svobody) a Františku U. rovněž rok a půl. Kromě toho soud uložil obžalovaným společný trest propadnutí věci – šesti kilogramových slitků zlata zajištěných 26. listopadu 2001 v autě, v němž cestovali Irena R. a O. Z.
Vrchní soud v Praze 6. ledna 2006 rozsudek částečně zrušil ve výrocích o trestech odnětí svobody. Miloslavu R. uložil šest let ve věznici s dozorem, tedy v mírnějším režimu, L. Z. pak dva roky, ale podmíněně na čtyři léta. Stíhání Ireny R. zastavil, protože ta mezitím zemřela. V ostatním zůstal českobudějovický rozsudek nedotčen.
Obvinění podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Mj. napadali užití podle nich neprocesní výpovědi spoluobžalovaného „taviče zlata“ jako důkazu proti nim a argumentovali zánikem trestnosti žalovaného skutku po vstupu do EU s volným pohybem zboží.
Nejvyšší soud ČR letos v lednu uzavřel, že zmiňovaná výpověď zemřelého „přetavitele“ není v jejich věci stěžejní, že je usvědčuje i řada dalších důkazů. K argumentu zánikem trestnosti dovolací orgán konstatoval, že činu se dopustili před vstupem ČR do unie a jeho trestnost tedy nezanikla.

Nejvyšší soud však přitakal námitce z dovolání Miloslava R. proti vynesenému společnému trestu propadnutí věci – šesti kilogramů zlata zajištěných 26. listopadu 2001 u Ireny R. a O. Z. Proto Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody. Prvostupňovému krajskému soudu pak zrušil ortel o společném propadnutí věci s tím, že musí být zjištěno, kdo konkrétně těch šest kilogramů zlata vlastnil. V souvislosti pak Nejvyšší soud zrušil celé rozsudky obou soudů ve výrocích o trestech. Na základě tohoto rozhodnutí šel také O. Z. z výkonu trestu – jako jediný z původně obviněné šestice, který „seděl“ – „tavič zlata“ zemřel během přípravného řízení, Irena R. a František U. později, Miloslav R. nástup odkládá ze zdravotních důvodů.
Případ se tedy znovu vrátil Krajskému soudu v Č. Budějovicích, jemuž bylo uloženo znovu otázku trestů projednat. K jednání se omluvil Miloslav R. pro onemocnění a jeho věc byla proto vyloučena k samostatnému projednání na říjen. Omluvil se i O. Z., který čerstvě sehnal stálé zaměstnání; ten ale požádal o projednání v jeho nepřítomnosti.
Protože nebyly žádné návrhy na další dokazování, strany rovnou pronesly závěrečné řeči.
JUDr. Josef Dvořák, obhájce L. Z., zdůraznil, že jeho klient trvá na tom, že zajištěné zlato nebylo jeho, že se žalovaného trestného činu nedopustil (kvůli tomu také podává ústavní stížnost); je přesvědčen, že mu nelze uložit trest propadnutí zmíněného zlata.
Mgr. Daniel Krajčo, obhájce obžalovaného O. Z., rekapituloval, že jeho klient 1. června 2006 nastoupil výkon trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu byl 16. ledna 2007 propuštěn, chybělo mu tedy třináct dnů k vykonání poloviny trestu. Obhajoba nechce spekulovat s tím, že by mu pak byl zbytek trestu přeměněn na podmíněný, jak to bývá, nicméně soud by při novém rozhodování o trestu k tomu měl přihlédnout a uložit mu již trest toliko podmíněný.

Krajský soud po poradě poté vynesl nové rozhodnutí ve věci bratrů Z. Při nezměněném výroku o vině zkrácením daně, poplatku a podobné platby, jak byl vynesen 25. února 2005 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu z 6. ledna 2006, uložil L. Z. trest odnětí svobody na dva roky s výkonem podmíněně odloženým na čtyři léta a peněžitý trest 200 000 korun, v případě nevykonání s náhradním trestem vězení na sedm měsíců. O. Z. uložil osmnáct měsíců podmíněně na čtyři roky a peněžitý trest 100 000 Kč (nebo pět měsíců). Tomuto obviněnému také uložil trest propadnutí věci – tří kilogramů zlata jako části oněch šesti slitků zabavených tehdy v listopadu 2001.
„Šlo pouze o otázku trestů těmto obžalovaným, když výroky o jejich vině zůstaly v právní moci,“ řekl předseda senátu v odůvodnění rozhodnutí. Výroky o jejich trestech byly přitom zrušeny Nejvyšším soudem jen z důvodu, že propadnutí věci – onoho zlata – bylo uloženo společně všem obviněným. „Senát proto znovu hodnotil otázku vlastnictví oněch šesti kilogramů zlata. Obžalovaní, kteří je dovezli, zdůvodňovali, za jakým účelem a kolik kdo z nich koupil. Otázka podílu Ireny R. na tomto zlatě bude řešena až v odloženém hlavním líčení s Miloslavem R. Máme zato, že druhé tři kilogramy, které koupil O. Z. jejím prostřednictvím, jsou vlastnictvím tohoto obviněného, jestliže jeho bratr odmítá, že by nějaká část z toho byla jeho. Proto u O. Z,. vyslovujeme i trest propadnutí věci – části těchto zajištěných slitků,“ uzavřel předseda senátu.
Rozsudek není v právní moci, strany si pro případné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze ponechaly lhůtu.