Krajský soud včera potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ve věci žaloby Alžběty Pezoldové o určení, že zámek v Č. Krumlově je ve vlastnictví pozůstalosti jejího adoptivního dědečka Adolfa Schwarzenberga.

„Skutková zjištění i právní posouzení prvostupňového soudu jsou správná,“ uvedla v odůvodnění rozhodnutí předsedkyně odvolacího senátu.
Ten dospěl k témuž závěru jako soud českokrumlovský, že na této určovací žalobě s cílem nabytí vlastnického práva jakožto právní nástupkyně někdejšího vlastníka nemá žalobkyně naléhavý právní zájem.

Výklad tohoto pojmu v souvislosti s restitucemi podal Ústavní soud ČR. Uzavřel, že „žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství“.

Také českobudějovický soud vyšel z toho, že v roce 1945 běželo konfiskační řízení na předmětné nemovitosti podle Benešova dekretu, v tomto případě ale nepravomocného pro nedovršení řízení podle prováděcí vyhlášky. Schwarzenberský majetek pak byl postižen zákonem č. 143/1947 Sb. „Žádnými dalšími právními akty po roce 1948 zámek dotčen nebyl,“ vysvětlila předsedkyně senátu. „Všechny rozhodné úkony byly učiněny před 25. únorem 1948, tedy před obdobím nesvobody, jak hranici nepráva datovaly zákony o protiprávnosti komunistického režimu a o době nesvobody.

rávě na takové případy dopadá zmíněné stanovisko Ústavního soudu: domáhat se ochrany vlastnického práva nikoliv podle restitučních zákonů, ale podle obecných občanskoprávních předpisů při zpochybňování platnosti právních norem přijatých před únorem 1948 nelze.

Co stát postihl před dobou nesvobody, je ze strany státu legitimní. Restituce dopadají až na dobu po roce 1948…“

K návrhu žalobkyně, aby soud přerušil řízení a předložil zmíněné předúnorové normy Ústavnímu soudu k posouzení jejich případné nezákonnosti, soud konstatoval, že to nemá za nezbytné.

 

Před rokem 1948

„Takový postup by byl na místě, kdybychom měli pocit, že na věc aplikujeme zákon, který je v rozporu s ústavou,“ řekla předsedkyně senátu. „My se ale v rozhodnutí neopíráme o znění zákona číslo 143/1947 Sbírky, rozhodné pro nás je, že byl přijat před rokem 1948.“

Proti rozhodnutí krajského soudu by bylo přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, jen pokud by tento orgán dospěl k závěru, že věc sama má zásadní právní význam.