Před necelým rokem, 11. července, podobně stáli proti sobě v kempu TJ Horní Vltavice. Dopadlo to těžkým zraněním jednoho z nich a obžalobou druhého z ublížení na zdraví, později překvalifikovaného soudem jako pokus vraždy.

Konflikt, který tam tehdy měli provozovatel kempu Jaroslav Mach (45) a jeden z občasných hostů Daniel Hažmuka (29), začal podle obžaloby jako slovní, kolem provozu zdejšího kiosku s občerstvením a snad i tehdejšího postavení obviněného jako místostarosty. „Diskuse“ přerostla ve fyzické napadání a strkání, při němž Mach bodl Hažmuku do hrudníku vystřelovacím nožem. Rána přerušila mezižeberní tepnu poškozeného a pronikla do srdeční komory, což bezprostředně ohrozilo život zraněného Hažmuky.
Jaroslav Mach konflikt připustil, ale tvrdil, že při strkání, kdy se bránil, toliko držel nůž v ruce a poškozený se na něj nešťastnou náhodou nabodl. Poté poskytl poraněnému první pomoc a přivolal lékaře, což potvrdili i svědkové.
K tomu, proč měl u sebe nůž, řekl, že z provozních důvodů, v kempu jej občas potřeboval k technickému zásahu. Rozhodně jej prý nenosil jako zbraň.

Mach byl obviněn z ublížení na zdraví se způsobením těžké újmy. Okresní soud uvážil, že by popsaný skutek mohl nést znaky závažnějšího trestného činu, pokusu vraždy, a Vrchní soud v Praze po posouzení věci konstatoval, že to nelze vyloučit. S tím, že závěry ovšem bude třeba vynést až po projednání mj. motivu obviněného k činu, otázek jeho úmyslu, provedení činu, zda Jaroslav Mach vedl útok proti místu, kde jsou uloženy důležité tělesné orgány, zda tak činil záměrně, či nikoliv, atd.
Věc tedy připadla k projednání věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Č. Budějovicích a ten se jí od včerejška zabývá.
Předseda senátu v úvodu jednání mj. konstatoval, že poškozený uplatňuje v řízení nárok na náhradu škody – bolestného a ztížení společenského uplatnění – v celkové výši 458 400 Kč, zdravotní pojišťovna pak jako náhradu nákladů léčení zraněného 675 721 Kč. (“Jsem si vědom, co se stalo, uznávám,“ řekne později na dotaz předsedy senátu k těmto nárokům obviněný.)

Jen obtížně se z výpovědí obžalovaného dalo vysledovat, proč vlastně ten tragický konflikt vznikl – podává se, že při předchozí návštěvě si dva z okruhu poškozeného v kempu vypůjčili se svolením číšnice pivní sklo na cestu k vykoupání se v jezeru, což se pak Jaroslavu Machovi nelíbilo. Jak sám uvedl, nelíbili se mu ale ani tihle hosté jako takoví, protože svým chováním prý rušili hosty zařízení.
K osudovému střetu ale došlo později. Daniel Hažmuka se totiž do kempu vrátil – podle vlastních slov mu zavolala ona číšnice, že tam Mach „vyvádí“, a jeho prý zajímalo, o co jde.

Obě strany se shodují, že tehdy mezi nimi došlo k hádce. Obviněný pak její vyústění líčí tak, že ho chtěl Hažmuka napadnout a postupoval proti němu. Zdvihl ruce k obraně a neví, jak při tom uvolnil vystřelovací nůž z pouzdra na suchý zip, které měl zaháknuté za kalhotami.
Už vůbec si pak neuvědomuje moment, kdy vyhazovací čepel uvolnil; snažil se jen rukama odtlačit útočníkovo tělo od sebe. Myslí si, že Hažmuka se k němu natočil bokem a udělal výrazný krok k němu s pěstí zdviženou k úderu. Z muže skoro o hlavu vyššího a výrazně těžšího měl strach. „Jak se ke mně natáčel, já ho oběma rukama od sebe odstrkoval a v jedné jsem při tom držel ten nůž, asi se mi na něj natlačil,“ líčil obviněný při vyšetřovacím pokusu v soudní síni.
Neví prý, kdy došlo k natočení nože hrotem proti Hažmukově tělu, nevnímal ani žádné (na)bodnutí; že se něco stalo, si prý uvědomil, až když viděl krev. Pak se snažil poškozenému poskytnout pomoc.
Poškozený uvedl, že se vracel po tom telefonátu. K průběhu finálního střetu moc neřekl, nepamatuje se. Uvedl jen, že když proti sobě stáli, měl ruce v kapsách a Mach že „z ničehož nic“ vytáhl nůž. On udělal asi tři kroky dozadu – a pak si vzpomínal jen na pocit podivného horka, které ho zalilo, a na stékající krev.
S obviněným si předtím tykali, nikdy se prý nepohádali.
Po zranění je stále pod lékařskou kontrolou, má zažádáno o plný invalidní důchod. „Ve společnosti se cítím méněcenný,“ řekl.

Odpoledne soud slyšel několik svědků. Jeden jako host kempu viděl před kritickým okamžikem přicházet k recepci gestikulujícího a cosi „vyřvávajícího“ muže s nejistou chůzí podnapilého, jehož slovům nerozuměl (“Dedukoval jsem, že ,šel po správci´, a dost ostře,“ řekl). Pak slyšel hlasitou hádku, viděl z prostoru recepce vycházet nějakou slečnu, pak potácejícího se onoho příchozího, který si držel hrudník, spadl, vstal a znovu upadl. Když se přiblížil, viděl na něm krev a běžel sehnat pomoc; obžalovaný tehdy ještě u poškozeného nebyl. Po jeho návratu na místo už u zraněného byli lidé včetně obviněného, který mu poskytoval správnou pomoc – utěsňoval mu ránu na hrudníku. Tázán na chování obviněného svědek ujistil, že byl vždycky velmi slušný. Dokonce jim poskytl slevu, dodal.
K předchozímu konfliktu v kiosku vypovídali kolegové poškozeného z firmy, která v Horní Vltavici bydlí a v okolí pracuje už asi čtvrtým rokem. Nikdy prý žádný konflikt v žádné restauraci za tu dobu neměli, zdůraznili shodně na dotazy soudu.
Po práci si ten den šli sednout do kempu a dva z nich si vzali piva k tomu jezeru. Když sklo kolem dvacáté hodiny vraceli, začal prý Mach v kiosku vyvádět “jako nepříčetný“, nadával, měl si vzteky rozbíjet i svůj inventář, vyhrožovat, že všechny „colasáky“ podřeže, ale za to se pak ještě na místě omluvil.
Jeden ze svědků komentoval jeho údajné „vyvádění“ slovy jako „asi nás nesnášel“, nebo „měl možná špatný den“, ale také naznačil, že ta číšnice snad „měla nějaký vztah“ k obviněnému, pak taky ke kolegovi Hažmukovi, ale toho pak „normálně nechala“ a on to nebral tragicky, je to prý mladý kluk . . .
Každopádně se pak sebrali a šli na ubytovnu. Poté měl mít Hažmuka telefon, prý od té číšnice. Slyšeli ho, jak říká, že to tak nenechá, a šel zpátky. Jeden z kolegů mu to ještě rozmlouval, prý ještě ti něco udělá, když tak vyvádí, ale on šel . . . Pak slyšeli, co se stalo.
Hlavní líčení dnes bude pokračovat.