Počátky chřenovického hradu se vážou s koncem třináctého století. „Jeho prvním známým majitelem byl vladyka Léva ze Chřenovic,“ připomíná Miroslav Šuhaj.

Ale už v roce 1541 je hrad uváděn jako pustý. Začal chátrat a postupně z něj zbyly pouze nepatrné zbytky zdiva a dvacet metrů vysoká, válcová věž. Ani to ale neodradilo Miroslava Šuhaje od úmyslu hrad si koupit. „Chtěl jsem něco v dostupné vzdálenosti. Hradů ale v okolí Žďáru moc není. A když jsou, tak je jejich majitelé nechtějí prodat,“ vysvětluje.

Areál kukuřičného bludiště v Roseči nedaleko Jindřichova Hradce.
Atrakce na jihu Čech: Kukuřičné bludiště nabízí hrad ze slámy i klokaní boty

Cesta k vlastnictví nemovitosti se protáhla na tři roky. Zříceninu vlastnily Lesy České republiky a ty požadovaly směnu pozemků. „Koupil jsem les. Ten jsem pak vyměnil za pozemek s hradem. Musel jsem to nechat i zaměřit. Směna trvala poměrně dlouho a stálo mě to přes tři sta tisíc korun,“ přitakává hradní pán.

O archeologickém průzkumu neuvažuje. To, co mělo být nalezeno, už bylo. „Roku 1860 prolomili lidé otvor do věže, protože si mysleli, že tam najdou poklad. Našli však jen pár lidských kostí. A při vykopávkách na nádvoří bylo nalezeno několik podkov, meč, pár šípů a perla velikosti lískového ořechu,“ popisuje Miroslav Šuhaj.

„Ale poklad se tam taky našel. V roce 1904 byla v hradní zřícenině nalezena nádoba s pražskými groši,“ dodává.

Přírodní rezervace Průchodnice, červenec 2021
Skalní tunely Průchodnice: Opomíjený unikát okouzlí milovníky dobrodružství

Být hradním pánem znamená stovky a tisíce hodin práce. Majitel musí svou nemovitost zabezpečit, tak aby nebyla pro kolemjdoucí nebezpečná. Proto se Miroslav Šuhaj pustil do postupného dozdívání. S prací mu pomáhají především kamarádi. „Vlastně mi pomáhá kde kdo. Lidé, kteří se jdou na hrad podívat, mi zezdola nosí kameny. Ty mi pak slouží coby stavební materiál. A pomáhali mi i kluci z nedalekého tábora. Přinesli mi nahoru dubové trámy,“ chválí své pomocníky hradní pán, který se občas dočká i úsměvného překvapení.

Trůn jako dárek

„Jednou jsem tam tak seděl a svačil. Ukusuji krajíc chleba a koukám, jak najednou do stráně šplhá obrovská krabice. Bože, co to tu zase kdo nese, říkal jsem si. A nahoru došli dva kluci a s sebou dotáhli dřevěný trůn. A prý že mi nesou dárek,“ usmívá se majitel hradní zříceniny.

O svůj trůn se rád podělí i s ostatními. Kdo chce, může si na něj usednout. „Trochu připomíná trůn Ference a Lorence z Tajemství staré bambitky. Pod sedátkem je prostor, kde je uložená návštěvní kniha a tužky. Turisté tam mohou zanechat svůj vzkaz,“ objasňuje další funkci trůnu Miroslav Šuhaj.

Cílem majitele Chřenovic je věž zastřešit a vytvořit tam obytné prostory. „Střecha bude kuželová a bude vypadat jako ta původní. A počítám asi se třemi nebo čtyřmi mezipatry. Zatím je tam ale všechno provizorní,“ připouští Miroslav Šuhaj.

Slavnostní zpřístupnění hradu Vízmburk v Havlovicích.
Východočeské Pompeje vstaly po pěti stoletích z popela. Zájem turistů je velký

Oprava hradu je náročná nejen na práci, ale také na peníze. I s finanční stránkou pomáhá veřejnost. Miroslav Šuhaj zřídil transparentní účet 2801492139/2010, na který mohou lidé přispět. „Jestli se jim moje práce líbí, pak budu rád, když pomohou. Všechny peníze, i ty, které vyberu z pokladničky, která u hradu je, použiji na jeho opravu,“ vzkazuje případným dárcům hradní pán.

Stejně jako Chřenovice, i jiné hradní zříceniny změnily v posledních letech majitele. Na Žďársku to byl například Pyšolec, který koupila obec Vír. Na jižní Moravě zase už v roce 2011 odkoupil zříceninu někdejšího templářského hradu Templštejna David Hamza. Ten jej společně s početnou řadou dobrovolníků zvelebuje a opravuje.