Jak byste shrnul covid situaci za říjen a listopad v českobudějovické nemocnici?

Primář infekčního oddělení Nemocnice v Českých Budějovicích Aleš ChrdleZdroj: Deník/ Jitka DavidováTyto dva měsíce byly velmi napjaté. Každý týden jsme otevírali nové covidové stanice, abychom měli pacienty kam uložit. Jsem velmi vděční urologii, kardiologii, chirurgii a interně, kteří byli ochotní a schopní přejít hladce na covidový režim, my jsme je vlastně zabrali i s jejich personálem. U nás na oddělení jsme prakticky za pochodu dovybavili několik zbývajících lůžek na infekčním oddělení centrálním přívodem kyslíku, protože jsme zjistili, že manipulace s kyslíkovými bombami je velmi namáhavá a stresující.

Který měsíc byl náročnější pro zdravotníky? Říjen nebo listopad?

Říjen byl určitě náročnější psychicky, protože my už jsme viděli, že jde do tuhého, ale centrální instituce a některá média jakoby to vidět nechtěli. Ale v lidech to napjaté očekávání bylo, nakonec ta obrovská pozitivní odezva na naši výzvu z první linie to dobře dokresluje. Jakmile jsme řekli nahlas, že nám teče do bot, mnoha zdravotníkům se ulevilo – předtím jsme měli pocit, že si všechny ty pacienty vymýšlíme. A že jich přibývalo.

Co nám covid dal a vzal.Zdroj: DeníkV listopadu to zase bylo o pracovním nasazení, bylo hodně pacientů ve špatném stavu a neustále přibývali další. Naštěstí jsme v nemocnic byli vždy o pár lůžek před covidem, a také o pár sester a lékařů. Listopad byl pro mne charakteristický tím, že jsme každý den vítali v našem týmu zdravotníků nové tváře a všichni do jednoho byli vnitřně nastavení na pomoc, tvrdou práci a ochotu se učit. To mne naplňuje optimismem do dalších vln covidu nebo čehokoli podobného, máme veliký tým nyní již osvědčených lékařů a sester z různých oddělení nemocnice, na které se můžeme spolehnout. A také sanitářů, sanitářek, fyzioterapeutů, radiologických asistentů a dalších profesí, bez nichž bychom to my i naši pacienti zvládali mnohem obtížněji.

Kolik pacientů je aktuálně v českobudějovické nemocnici s covidem?

Ta čísla se každý den mění, nyní se pohybujeme asi kolem třetiny až čtvrtiny počtu, jaký byl na začátku listopadu, což bylo tuším necelých 200 pacientů. O umělé plicní ventilaci se sice hodně mluví, ale naší snahou je léčit tak, aby pacienti nemuseli na intenzivní péči, a pokud už tam jsou, aby to zvládli oddýchat sami v podporou neinvazivní ventilace. I proto jsme z naší šestilůžkové JIP udělali 12lůžkovou a dalších 10 lůžek nám poskytli na urologicko-gynekologické JIP, kterou jsme celou zabrali. Na ventilátoru jsou už jen ti nejtěžší, kterým jde skutečně bezprostředně o život, a pokud přežijí, cesta do běžného života je dost náročná. Proto se snažíme pacienty polohovat na břicho, podávat jim kyslík přetlakem nebo vysokým průtokem, protože to jsou metody, odkud lidé odcházejí domů po svých.

Je již situace podle vás klidnější? Nebo je na tato slova moc brzo?

My jsme zvláštní národ, buď umíme totální lockdown, nebo totální mejdan. Skoro nic mezi tím. Koronaviru se buď bojíme, nebo se mu smějeme. Přál bych si mezi veřejností více respektu k druhým lidem i ke koronaviru. Mnozí se mne ptají, jak to bude kolem Vánoc a v novém roce. Jestli bude třetí nebo kolikátá vlna. Z toho, co vím o koronaviru, tak ten je svolný ke každé špatnosti a navíc je velmi chytlavý. Takže to záleží na každém z nás, nakolik mu dáme prostoru.

Co bylo ve vypjatých měsících v nemocnici nejnáročnější?

Nejnáročnější z hlediska vedení našeho rozšířeného oddělení bylo pomoci našim lidem, aby si našli čas na odpočinek a regeneraci, protože zdravotníci nejsou stroje. Hodně jsme o tom mluvili na a oddělení s naším klinickým psychologem V. Šnorkem. Lidé, kteří jedou v práci naplno a možná ještě trochu víc než naplno, musí umět vypnout a nechat práci v práci. Jinak se za chvíli opotřebují, vyhoří a to by byla škoda. Pacienti je budou dál potřebovat.

Z hlediska vlastní práce bylo nejnáročnější ztrácet pacienty, kteří by nebýt covidu mohli ještě nějakou dobu žít kvalitní aktivní život. Ve všech nemocnicích napříč republikou umírá zhruba každý sedmý pacient hospitalizovaný s covidem. To je hodně lidí.

Je v českobudějovické nemocnici nejvíce pacientů s covidem v jižních Čechách?

Do českobudějovické nemocnice jsme zpočátku přebírali pacienty z okresů, abychom jim pomohli zajistit co nejméně narušený necovidový provoz. Jak počty narůstaly, tento model přestal být praktický a všechny okresní nemocnice se začaly o covidové pacienty postupně starat samy. Výhodou bylo, že jsme to mohli společně plánovat a měli čas se připravit, někdy třeba jen pár dnů, ale i to se počítá. Navíc z většiny nemocnic se přijeli podívat na naše oddělení na denní nebo půldenní stáž – aby si dokázali představit, do čeho jdou, a také využili naše zkušenosti v tom, co funguje a co nefunguje. V současné době u nás leží zhruba třetina všech covidových pacientů hospitalizovaných v jižních Čechách. Pokud se za nějakou dobu dostaneme zase na pár desítek covidových pacientů v kraji, dokážu si představit, že se budou soustředit do dvou nebo tří nemocnic, aby ty ostatní mohly dohánět, co se muselo zastavit kvůli covidu.

Kde se aktuálně dělají v Budějovicích odběry na covid? Stále je o covid odběry v českobudějovické nemocnici zájem, nebo před Vánoci spíše opadl?

Nyní dobře zvládáme testování na hlavním parkovišti nemocnice. Ajťáci nám na míru připravili objednávkový systém, který ten proces velmi urychluje, takže jsme schopni provést odběry u většího počtu pacientů než dříve. Odběrové místo na letišti jsme nyní zavřeli, ale jsme schopni ho rychle spustit, je v pohotovostním režimu.

S odběry to je velmi zajímavé, počty vyšetření klesají, i když procento pozitivních je pořád neúnosně vysoké. Budu spokojen, až se dostaneme někam k 5 % pozitivních výtěrů, pak budeme mít epidemii více pod kontrolou. Pokud se pohybujeme kolem 20 nebo 30 % pozitivních výsledků, hraje si s námi koronavirus na babu a vyhrává. Teď se hodně mluví o antigenních testech. Mají své výhody i nevýhody. Pokud se budou používat správně, budou přínosem. A lidé se dozví výsledek prakticky obratem, ne až druhý nebo třetí den. To stojí za určitou nepřesnost. Kromě počtu odběrů ale klesají i počty uváděných kontaktů při trasování. To je projev únavy z délky epidemie. Raději své skutečné kontakty neřeknou, aby jim něco nepokazili. Pokud ale opravdu lidé dobrovolně omezili svoje společenské aktivity a dokážou počkat, až budeme mít dobře fungující vakcínu, budeme mít napůl vyhráno.