V roce 1872 bylo velké sucho a 15. července začala hořet (pravděpodobně samovznícením sena) kolonie slámou i šindelem pokrytých stodol, které stály západně od kaple sv. Barbory (dnešní budova ZUŠ) při cestě do Dolního Dvořiště. Za pár hodin vznikl další požár přímo v centru, kde oheň zachvátil přístřešek ve dvoře hostince „U zlatého kříže“ a rozšířil se na okolní domy na náměstí. Ušetřena nebyla ani věž radnice, kde se vznítilo kavčí hnízdo a část střechy. Plameny ve věži se pokoušeli zdolat přivolaní hasiči z Dolního Dvořiště, měli ale nedostatečný tlak vody. Nakonec se podařilo oheň zastavit ruční stříkačkou kominíku Antonu Kadaschovi a synovi starosty Antonu Oberparleiterovi. Jenomže než dorazili telegrafem přivolaní hasiči z Č. Krumlova a Č. Budějovic, padlo za oběť plamenům 33 stodol 70 obytných domů. Částečně i proto, že ve městě nebyly dostatečné zdroje vody. Přímé ztráty na životech nebyly a v dobrovolných sbírkách na pomoc poškozeným bylo vybráno 5812 zlatých. Majitel kaplického pivovaru hrabě Buquoy přispěl dalšími pěti stovkami zlatých.

Aby se předešlo v budoucnu podobným neštěstím, nebylo radou města povoleno obnovení vyhořelých stodol a mezi domy musely být postaveny protipožární zdi. Katastrofa byla dostatečným důvodem pro založení sboru dobrovolných hasičů, což se stalo následujícího roku 1873. Rozhodující podnět k tomu dal starosta Paul Oberparleiter. Prvním předsedou (starostou) sboru se stal notář Eduard Vogl a město zakoupilo také první ruční stříkačku za 1386 zlatých. Ovšem červený kohout řádil ve městě dál a to v létech 1884 a 1885. Chatrné chudinské domky na Bělidle pak shořely doslova na prach roku 1899.

V létě 1906, kdy měl sbor za sebou řadu více či méně zdařilých zásahů nejen proti ohni, ale také proti velké vodě, bylo uspořádáno velké shromáždění hasičstva na náměstí. Tam také přijeli se svou technikou na koňských povozech pozvaní hasiči z Dolního Dvořiště, Malont a Rychnova nad Malší. Zúčastnily se rovněž delegace hasičů z obcí kolem Kaplice. Po polní mši na náměstí patnáct kaplických dobrovolníků obdrželo čestné medaile, udělené císařem. Jedním z oceněných byl Johann Guschlbauer, jehož syn Leopold, bývalý armádní kapitán – se později zasloužil o zhotovení vodočtu na řece Malši a především byl významnou postavou při budování městského vodovodu.

Technické vybavení sboru i secvičení se léty stále vylepšovalo, pořízen byl také samostatný sklad hasicích přístrojů. Doslova revoluční změnu pak představovalo zakoupení motorové automobilové stříkačky roku 1930, která stála 10 tisíc korun. K jejímu veřejnému představení a posvěcení došlo 17. července na náměstí. Kmotrou vozu se stala majitelka firmy na hliněné zboží Anna Greibigová a shromáždění byl přítomen, vedle dalších hostů, také inspektor župního hasičského spolku pan Peroutka z Č.Krumlova, jenž ocenil udělením medaile za mnohaletou službu několik členů sboru.

V neděli 8. července 1933 slavili místní hasiči již 60 let existence. Jedenáct mužů bylo vyznamenáno za dlouholeté působení ve sboru. Například Anton Prokop za 50 let aktívního členství, Johann Pinecker za 40 let a Ferdinand Leitner s Leopoldoldem Weinbergerem za 25 let. Paul Kadasch, (člen sboru od r. 1880) byl oceněn za 32 let výkonu velitelské funkce a doživotně byl jmenován čestným předsedou. Po dopolední polní mši a slavnostním pochodu hasičů městem následovalo po obědě na náměstí ukázkové cvičení, při němž byl předveden také nový vysouvací žebřík.

Bez účasti dobrovolných hasičů jako pořadatelské služby se neobešla žádná významná událost. Je možné připomenout například návštěvu císaře Františka Josefa I. v Kaplici 2. září 1895 (v rámci císařovy účasti na manévrech, probíhajících v okolí), slavnost odhalení sochy císaře Josefa II. na náměstí v roce 1898, odhalení a svěcení památníku občanům padlým v 1. světové válce 17.8.1924,či odhalení pamětní desky historikovi a básníkovi Ignáci Oberparleiterovi 26.srpna 1926. Počátkem května 1937 konal okružní cestu po jihočeském pohraničí prezident republiky Edvard Beneš. 7. května se zastavil také v Kaplici a dobrovolní hasiči i tenkrát vypomáhali při zajištění pořadatelské služby v ulicích. Další osudy německého dobrovolného hasičského sboru v Kaplici v městské kronice nenalézáme.

Na závěr ještě krátká poznámka k poválečným dobrovolným hasičům: členové kaplické dobrovolné jednotky Československého svazu požární ochrany (ČSPO) uskutečnili někdy v období 1969 nebo 1970 zájezd do Rakouska. Mám ve svém soukromém archivu sadu dvanácti fotografií, které tento výlet dokumentují. Bohužel, až na výjimky, mi jména osob na záběrech nejsou známa. Pokud by někdo pomohl postavy identifikovat, uvítám to.

Děkujeme za příspěvek Pavlu Mörtlovi